JAK BYCH TI VYZNAL LÁSKU

 

 

 

Klekl bych si před tebou,

hlavu ti zabořil do klína;

nazval bych tě volavkou,

co ve mně křičí, usíná.

 

A také bych měl v úctě

tvé údolí, koláčky tam nahoře a k snídani,

zábradlí na nočním mostě,

kde jsme se poznali.

 

Pak bych se ti podíval do očí,

vzal za ruce a pádil do smrčí,

kam obloha již nikdy nemůže

 

poslat své vyslance a náhončí.

Něžně se zhoupne tma, zabrečí;

přijde-li bouře, vezmeš si mě za muže.

 

Vladimír Stibor                                                 28. srpna 2023