KLÍNOVÉ PÍSMO

                                                      

 

Nevyznám se v klínovém písmu,

cítím jen žhnoucí, prostořeké světlo;

jeho obrysy, sotva si zdřímnu,

padají na mne stíny, podivné místo,

 

kde se na skály přilepí slunce;

během desáté rozpustí laviny,

poté se dotkne úst jen křehce,

z klece vypustí lvice dominy.

 

Bude to tak nečekané

jak lodičky z kůry v bílé vaně,

když k nim děti přistoupí.

Za vším vidí jen vítr, náhorní pláně,

úvozy plné jeřabin, na větvích káně;

neznámým písmem se obklopí.

 

 

 

Vladimír Stibor                                                25. srpna 2023