Den, kdy láska sblížila svět, den, kdy svět odpustil... Srdce je chrám duše, majestátní i krásný klenot, který by měl být opečováván požehnáním, držící sílu v božích rukou života. Toho dne, kdy opravdová vroucnost & láska vstoupila do duší lidí, otevřela hranice mezi nesváry, svět si byl o kousek blíž... Lidé si odpustili lži, podali si ruce v gestu náklonnosti i úcty, polibky nepřátel dostaly chuť přátelství a čas se pomyslně na oka mžik zastavil. V onom přítomném okamžiku svět odpustil, karma se stala pouhou frází, propast v komunikaci překlenul most nezištné pomoci. Svět, možná, vše odpustil, ale odpustili si lidé všechny špatné ú kroky, jež formují & definují naši identitu? Možná definice skutečného odpuštění viny je nám skryta a v důsledku ji znají pouze bytosti, které nechodí po této zemi, ale křižují nebeské stezky, stejně jako my cesty sv...