STŘEDA 24. PROSINCE

     Celý den byl chaotický, ale nakonec se vše zvládlo. Ráno přišla náhradní sestřička z Domácí péče

     jménem Barborka. Zvládla vše a byla jemná, skoro to škrabání ani nebolelo. Pak přivezli oběd,

     což byl přesolený rybový nákyp s kaší, jíst se to nedalo, asi se kuchařce třásla ruka se solí.

     Po poledni přijela část rodiny s dárečky a cukrovím. Dárků bylo hodně a samé praktické, které jsem

      si přála. Doufám, že syn s manželkou byli taky trochu spokojeni. Je to rok od roku těžší, když

      nemůžete chodit, sehnat to, co by bylo vhodné. Řada obchodů  je vybavena schody, které nelze

      zvládnout. Vnučka s miminky a manželem přijede zítra dopoledne a vnouček je v Praze. Měla jsem

      i Štědrovečerní masáž krční páteře, abych trochu zklidnila bolesti.

       Když milá návštěva nastartovala svého oře směrem domů , já si chvilku dala dvacet a  za tři 

       hodinky jsem si udělala pečeného pstruha s bramborovou kaší, podívala se na pohádku O 

       strašidelném hradu a pak jsem usnula a spala a spala. Pak už byly pohádky, které se každým rokem

       opakují. Vzbudila jsem se před půlnocí, umyla jsem nádobí, což je pro mne dost složitý rituál

       v posledním čase, neb karpální tunely bolí, ale nějak to snad bude v pořádku. Velmi jsem se

       dnešního dne bála, mám vždy velké vzpomínky na rodiče, manžela a další z jihu Čech. Každým

       rokem o Vánocích vzpomínám na tradiční zvyky, které se konaly za mého dětství. S novou rodinou

       se většinou už nedají zopakovat a tak zůstávají zastrčeny hluboko v paměti.