OTAVÍNKA

        Dne 7. května 1949 se v Prostějově narodil Ludvík MAZUR,  fotograf a dramaturg Muzea umění v Olomouci, místopředseda  Spolku pro komorní hudbu a člen výboru Literárního klubu  Olomouc. Olomoucké prostředí začal vnímat od první třídy  základní školy. Od roku 1968 studoval Střední průmyslovou školu  strojní, kde maturoval v roce 1971. Po vojně absolvoval v letech  1976–1979 Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor fotografie.  Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Holici.  Jeho fotografie zdobí titulní stránky publikací v edici Zahradnické aktuality, které vycházely ve VÚZ od roku 1980. Jeho fotografie  ilustrují i propagační publikaci Zahrada Čech (1979) a Dvacetpět let  VHJ Sempra (1982). Po otevření Muzea umění na Denisově ulici     v roce 1993, začal zde působit jako programový pracovník – dramaturg.  Od roku 1994   studoval   obor Uměn...

 Dnes má narozeniny básník, fotograf a někdejší dramaturg Muzea   umění v Olomouci  Mgr. Ludvík MAZUR, který se narodil  v Prostějově dne 7. května. Je místopředsedou Spolku pro komorní hudbu a byl členem výboru Literárního klubu v Olomouci.    Před lety napsal básničku na písmeno Břehy svírají zamyšlenou   řeku  v náručí Bledá modrá voda píchá přímo do očí Bojím se přejít přes ten vratký blízký most Bez cíle se někdy vracím a cítím se jak nepozvaný host Bloudím krajinou jak Ashaver jsem bez vnitřního zraku Beru a vkládám znamení . . . teď oprýskaný životem ( Z rukopisu Abeceda. 2010)        Váženému  a  milému  oslavenci! Přeji zdraví, štěstí, hodně pohody a vše nejlepší!

  Rám s oknem na mě  ze tmy  zírá     Radovat se až do rána Roztrhané cáry slyším zpívat Rébus dává dnešní noci nová křídla Rozdělen já do dvou stínů Rozdávám jen kousek splínu Rád šeptám slova váhavá   LUDVÍK  MAZU R    ( z rukopisného souboru  Abeceda. Olomouc 2010)

          Uvěřím, když tvoje oči Posílají vzkaz   Uplynul čas ten předložil Můj bez příkras   Úlohu patrně cos pro mě  Celou dobu hrála Určitě byla všem tak Dobře známa Úplně do ní já propadl Se snad Ústa tvá jsou němá v očích Je jen chlad   LUDVÍK  MAZ U R    ( Ze souboru Abeceda. 2010)

    Znovu vidím duhu V kapce rosy Zakletou   Zítra otevřou se Jarní Brány    Země tvář má ještě Vráskou dlouhou Pokrytou    Zůstává tak sama překračuje Odpolední Stín   Zbarveně tak zrádný   Zdlouhavé prsty jarních dní Odečtou se Od zimy   Zvolna časná rána Váhavě se Zasní   Zastavím se nevěříce Před  nimi   LUDVÍK  MA Z UR (ze souboru Abeceda. 2010)  

      Anaforou  začít není vůbec snadné                                                                 Asi raději napíši slova                                                                            nepořádně              ...

                                                                                       Mám zrovna otevřené okno                                                               svou vitráží jsi vyplnila                                                   ...

  Vysoká tráva zežloutla   ohnula se symbolicky k jihu,   aby  každý poznal onu tíhu,  s níž z ní zeleň vyprchala.  Budiž však podzimu chvála,  ten i světlo zlomí do šikmosti  a z mlh uháčkuje závoj tenký,  by z jara bylo dosti bílé barvy  i pro sněženky.    LUDVÍK  MAZUR                ( Verše z ateliérů.Literární klub Olomouc 2010. S.68)    Ilustrační fotografie z pixabay                                                                                     ...