POČEPICKÁ KALVÁRIE
Na stráních kolem Kalvárie leží zlato divizen a do očí mě bije. Z lipové aleje vzlétávají ptáci, vlaštovky ukřičené a něžné, mají to se mnou těžké, zůstávají o hodin déle v práci. Pak vykřikne mlžné údolí, Jaroslava, učitelka češtiny, milovala snad všechny české básníky, odešla na tu škaredou nemoc, nechala utratit bolest mezi remízky. Dlouho tu nic nerostlo. Na stráních kolem kalvárie měl bych se zastavit, sáhnout do kapsy a splatit dluh. Ještě jednou jedenkrát. Vladimír Stibor 16. října 2026