OTÁZKA MÉ LÁSCE

 

Nic není věčně,

pak jsem se zalekl.

Ani láska k jedné slečně;

před ní jsem ale poklekl;

 

a viděl v ní jitřní bohyni,

jak sestupuje na zem

s jizvou na holém koleni.

Je pro mne jasným důkazem,

 

že i na holé skále rostou pomeranče;

nejdivočejší býci jsou z jednoho ranče,

kam slunce chodí s tebou spát.

 

A také sny na jedné narýsované tečně;

prochází námi, jak lana na vrcholu stěžně.

Mohou nám ruce za zády rozvázat?

 

 

Vladimír Stibor                                                     4. října 2026