O MÝCH UČITELÍCH
Měl jsem báječné učitele; učili mě klanět se slunci, do půl těla být nahý, i když šedivák u kostelní zdi nařezával hluchavkám bělostná hrdla z titanu a zinku. Stejně jak všem malířům. Pak přišli impresionisté, sólisté podzimu, chlapečkové, co hnětli ptáky z nilské hlíny; házeli je vysoko do vzduchu, aby se už jednou probůh naučili létat. Vzápětí se objevili tesaři střech a milovníci chlévů, co podupávali nohama a chvěli se, zda mistr bude s nimi spokojen. Moji učitelé přicházeli ve vlnách jako vlny tsunami. Udeříme jen jednou, říkali, poté naplaveniny i sépiové kosti stáhneme zpět. Jako z pódia té naší kapličky. Ale abys nás neproklínal, pravidla zkázy i zborcení jsou jednoduchá., možná jsou i na pořadu dne. Zde je první nástin nebo nástřel? Zvířata zneklidní, ptáci nejinak. Oči začnou prchat do hor. Moře sestoupí, pak znovu se obnaží, na obzoru začne narůstat mořská hora. V novinách ...