OTAVÍNKA

  Rozepni mi šaty nad koleny, usměj se jak řeka Úhlava, jak tanečnice, co nosí neprůstřelné vesty, pak na ně padá únava. Rozepni mi šaty nad koleny, a budu celá tvá; poběžím za tebou přes kameny; zastavím se tam, kde snídaně se podává. A také věčný hlad, ještě delší stín, ebenem obarvený had, co mezi tvými ňadry usíná. Stačí jen málo, probudí řeku Pád, otře se o její skaliska, zapálí vinohrad Nezájem o nás jen tak předstírá. Vladimír Stibor                                                                                    9. listopadu 2026