OTAVÍNKA

  Šla jsem dneska na procházku, po sluníčku. Hledat radost, žlutou barvu a záhonek   pro svou lásku. To jsou kvítka žluté barvy, jako je slunko  vedle mráčku. Občas kdosi    slíbí volat, ale nejde signál o víkendu a tak je smutek milí zlatí na obláčku. Našla    jsem já přece jenom štěstí venku a objevila čtyřlístky u plotu jednoho domku a jen zmáčkla    foťáček pro obrázek, někdy stačí podívat se na oblázek.                    Kdybych byla u řeky v milovaném Písku, určitě bych si stavěla zenovou hromádku                  u břehu Otavy, kde jsem to mívala ráda, ale u Bystřice či Moravy, obou řek Olomouce,                                   jsem podobnou lokalitu nenašla. Břeh je tu příliš příkrý a s chodítkem si tam netroufnete.          ...

                                             Oblázky jsou velkým lákadlem mého vnoučka                                              Vašíka. Má 15 měsíců a už ujde bez protestů                                                1 km, zatímco babičce to nějak nejde. Dnes           ...

                Je to přikrývka barvy šedé a na rubu bílé s oblázky, kterou jsem                 dostala od Ježíška v roce 2022. Když se do ní zabalíte, okamžitě                 na vás přeskočí opojné teploučko a "spíte jako když vás do vody hodí."               Apropó toto úsloví  vysvětluje Miloslav Švandrlík s Nepraktou ve své knize" Proč se to říká (2005). Autoři míří do starého Egypta, v jehož vladařských domech  bývalo zvykem zbavovat se nevítaných a problematických  novorozenců velmi svérázně. Tehdejší tvrdí lidé vložili nemluvně  do proutěného koše a vypustili ho na riskantní dlouhou cestu po řece  Nilu k neznámé budoucnosti. Samozřejmě zde byla šance, že dítě n...

    (ilustrační foto - Otavínka)   " Život sám není skutečností. Jsme to my,   kdo kamenům a oblázkům vtiskuje život." FREDERICK  SOMMER   americký fotograf, narozený dne 7. září 1905 v Itálii

Byla u nás studánka pod vysokým smrkem pramínky tam ústily zavaleny kamínky obalené blátem Po zimě jsme chodívali k stromu velikému vodičku jsme čistili od smetí a listí abychom viděli oblohu Víly tančily kolečko kolem aby   přes noc odvanulo vše od křišťálové voděnky naší a poutníci mohli z dlaní pít a laskat se vodou s oblázkem Petr Henk

Oblázky mění se do písku¨ ve vodě třpytivě dravé Čas má času dost Zbudou jen vzpomínky na minulost v stříbrné písni vln Jiří Květoslav Hrubý (z BB Třpytky. 2018. S.9)