OTAVÍNKA

 

  Pohádka na dobrou noc Zavři si nebe pod víčka, zamkni svůj dětský svět. Ještě než usneš, maličká, pohádka přijde po špičkách, budu ti vyprávět… Byl jeden král. Už nebyl mlád, neměl snad zámek ani hrad, nevedl vojska v líté boje. Měl srdce plné nepokoje a někdy v noci nemoh spát. Až spatřil v sadě pod hvězdami dívku, podobnou plaché lani: oči jak rozzářené svíce, ruce – dvě bílé holubice. Hledal jen slova pro vyznání. „Co bylo dál?“ hned ptá se dítě. Král probudil se na úsvitě – ta princezna, to nebyl sen, či přelud pohádkový jen. Král šťasten řekl: „Miluji tě.“ „Buď mojí ženou,“ prosil pak. Ona však sklopila svůj zrak. „Nespěchej, králi,“ odpovídá, „mne krutá obluda si hlídá – v moci své má mne strašný drak.“ Ten král měl srdce statečné, navíc psal verše výtečné. Hned s drakem do boje se dal, hlavy zlé sani utínal – a všechno bylo zbytečné. Jen uťal hlavu, rostla nová, oheň a síru dštila znova. Král už byl raněn, sílu ztrácel, jeho cit se však nevytrácel – do boje na pomoc vzal s...