PŘIZNÁNÍ
Slyším stopy v písku, ocúny kvetou až ve větvích; ptáci, co ztrácí výšku, padají k nohám tvým. Tají bodná a sečná znamení, vrací se pozdě, ale připouští Naváděla nás světla i mámení, chrámy termitů na poušti. Nechyběly tvé dlaně i dopisy; snímání bolesti, poslední úpisy, v nichž říkáš Neuhnu pohledem. Hlínou jsem pomazala jaspisy, našla lék na bolest, hřeben na vlasy. Můžeš vstát, jsem tvým ortelem. Vladimír Stibor 1. července 2025