PŘIZNÁNÍ

Slyším stopy v písku,

ocúny kvetou až ve větvích;

ptáci, co ztrácí výšku,

padají k nohám tvým.

Tají bodná a sečná znamení,

vrací se pozdě, ale připouští

Naváděla nás světla i mámení,

chrámy termitů na poušti.

Nechyběly tvé dlaně i dopisy;

snímání bolesti, poslední úpisy,

v nichž říkáš Neuhnu pohledem.

Hlínou jsem pomazala jaspisy,

našla lék na bolest, hřeben na vlasy.

Můžeš vstát, jsem tvým ortelem.

Vladimír Stibor                                                                                     1. července 2025