OTAVÍNKA

                                                                                    Maki Popelkové, in memoriam (*6. 7. 1993 -  †  27. 9. 2022) Jsi Světlo, na Cestě k Boží pravdě. Jsi Otisk přítomnosti, vdechnutý do vítězství, které dělá lásku silnější. Jsi dovětek Duše, jenž v nebi žije dál... Jsi Úkaz toho,  že,  kdo žije v srdci, neumírá. Nikdy jsi neodešla, protože uvnitř nás navždy  zůstáváš... Jsi Světlo, které vede tmou do bezpečí. Díky za to, Maki! TOMÁŠ  PŘIDAL

 Dne 17. září 1910 se v Praze narodil František HRUBÍN. Toto výročí si připomínám každý rok.  Zemřel 1.3.1971 v Českých Budějovicích. S národním umělcem, básníkem a dramatikem, ale i knihovníkem  jsem se osobně potkala v písecké okresní  knihovně o prázdninách v roce 1958, kdy jsem tam byla na brigádě. Dětské oddělení tehdy bylo ve Šrámkově ulici v jedné místnosti pod hotelem Bílá růže. Jeden horký den odpoledne jsem byla v dětském oddělení sama, protože paní Kudějová, vedoucí dětského oddělení kamsi odběhla. V půjčovně byly ještě další dvě děti, když vstoupil do místnosti, jejíž dveře byly otevřeny dokořán jakýsi pán, pro nás děti už starší a ptal se po paní knihovnici. Ta tam nebyla a nepočítala jsem s tím, že se vrátí do uzavírací hodiny. Bylo mi  třináct, ale už jsem měřila 182 cm a tak v té dlouhé nohaté holce nikdo nepředpokládal, že je to někdo, kdo tam nepatří. Odpověděla jsem, že paní vedoucí na chvíli odešla. Načež  ten pán se zeptal, zda bych mu...

  Velmi šikovná blogerka, která uměla doslova kouzla   s počítačem. Taky natáčela videa, písničky, příběhy,                                                   Naposledy se prezentovala jako HOLUBÍ  POŠTA                                         Úžasně šikovná mladá paní, která uměla všechny možné                                                           grafické úpravy, taky nahrát video,                                                             např. Vzpom...

                                                             Jarmilka  MACIUCHOVÁ                                                          ochotnická herečka a knihovnice                                                          Narozena 9. června 1925  Olomouc                                                          Zemřela 27. 11. 2004  Olomouc             ...

Bylo nebylo, dávno tomu, co jsem se měla vdávat. Můj tatínek měl kamaráda, který měl syna Viktora. Oba tatínci se domluvili bez svých ratolestí, že by se obě děti mohly sezdat.Jó, byl to docela sympaťák a měřil přes dva metry. Vystudoval architekturu a tak pracovní i finanční zajištění bylo. Byl o pět  let starší. Ale vůbec jsme si nerozuměli. Jeho koníčkem byl bridge a pěstování kaktusů. Nevím, zda někdy přečetl knihu. Prý Haninku měl moc rád, ale já jeho ne. Můj tatínek byl oslněn titulem mého budoucího partnera a pořád mi kladl na srdce, že láska se časem dostaví a o to bude vroucnější. Jenže já si neměla s Viktorem o čem povídat a chtěla jsem pokračovat ve studiu knihovnictví, protože mým snem bylo pracovat v knihovně. Zatímco tetinky vyšívaly na cíchy monogramy nevěsty, já přemýšlela, jak se vyvlíknout slušně z této události. Bylo mi osmnáct a měla jsem po maturitě. Od brněnského studia mě dělily tři měsíce, když jsem si vyvrkla nohu a nemohla jsem chodit. Asi zapracoval Božsk...

                                                                      Alenka ZEMANOVÁ, majitelka knihkupectví a Antikvariátu na Univerzitní 14 a taky soudní znalkyně  ( 26. 1 . 1945 - 19. 9. 2014)  ČEST  JEJÍ  PAMÁTCE! Byly doby, kdy jsme se scházeli v kavárně U Mahlera, abychom zavzpomínali společně. Jenže pak přišel covid a mnozí z nás nemohli chodit a tak nyní každý vzpomíná sám za sebe.  

                                                         JAKOU BARVU MÁ  PÍSEK   "Být mlád je ovšem štěstí a radost, kterou člověk objeví, až když už mlád není.  Být ale mlád v Písku je a tehdy určitě bylo — štěstí zcela zvláštní, protože Písek  je město se starou tradicí, je to město, jež se svým gymnasiem vytvořilo něco;   co bychom nazvali dneska kulturním klímatem: „Město, kde žila tradice heydukovská  a taky nerudovská, město, kde žil Sedláčeík a kde za mého mládí chodíval na plovárnu  muž s plnovousem a tmavými brýlemi, aby v tichu seděl u řeky a pil kávu s jednou  houskou, zatím co město znělo jeho houslovými škálami, které do nekonečna opakovali  žáci z celého světa...

              „ Biblicky vzato je Valašsko mým Betlémem, Nazaretem i zahradou zvanou Getsemany.  Místem narození Jarcová ,rájem dětství Oznice, alejí láskyplných strastí Valašské Meziříčí. Mezi pohanským Radhoštěm a katolickým Hostýnem je můj střed světa.  Tam je pro mne nebe na zemi a země nebi nejblíže“                                               Augustin Skýpala   Těmito větami začíná autorovo vyznání k rodnému kraji, k místům, která  jsou navždy vryta do jeho   srdce a kam se celý život rád vrací.                            ...