SETKÁNÍ S VIKTOREM

Bylo nebylo, dávno tomu, co jsem se měla vdávat. Můj tatínek měl kamaráda,

který měl syna Viktora. Oba tatínci se domluvili bez svých ratolestí, že by se

obě děti mohly sezdat.Jó, byl to docela sympaťák a měřil přes dva metry.

Vystudoval architekturu a tak pracovní i finanční zajištění bylo. Byl o pět 

let starší. Ale vůbec jsme si nerozuměli. Jeho koníčkem byl bridge a pěstování

kaktusů. Nevím, zda někdy přečetl knihu. Prý Haninku měl moc rád, ale já jeho ne.

Můj tatínek byl oslněn titulem mého budoucího partnera a pořád mi kladl na srdce,

že láska se časem dostaví a o to bude vroucnější. Jenže já si neměla s Viktorem

o čem povídat a chtěla jsem pokračovat ve studiu knihovnictví, protože mým snem bylo

pracovat v knihovně. Zatímco tetinky vyšívaly na cíchy monogramy nevěsty, já přemýšlela,

jak se vyvlíknout slušně z této události. Bylo mi osmnáct a měla jsem po maturitě.

Od brněnského studia mě dělily tři měsíce, když jsem si vyvrkla nohu a nemohla jsem chodit.

Asi zapracoval Božský dotek. Můj budoucí ženich se natolik vylekal, že bych mohla být

chromá, že vycouval a odjel na pár měsíců do Francie. Pak už jsme se neviděli.

Až včera, když zazvonil telefon a na konci drátu se ozvalo: "Tady Viktor. Můžeme se vidět?"

Po šedesáti letech zvláštní jev. Bělovlasý dlouhán vystoupil před desátou hodinou z auta

- počkal na křesle u schránek, až se obléknu a jeli jsme spolu na oběd do Hanácké restaurace.

Neprozradil, kde sehnal telefon, adresu, ale věděl všechno. Bylo to romantické setkání

zrovna v den jeho jmenin.Nic se nezměnilo, nyní opravdu pajdám, chodítko sem či tam a hůl

nestačí. Je třikrát rozvedený, děti nemá a rád by se přestěhoval do Olomouce. Snažila jsem

se mu to rozmluvit, protože České Budějovice jsou krásné, ale ani já bych si tam nezvykla.

Byl to výlet do životní historie, ale nic víc, nic míň.