ZA KARLEM SÝSEM

ČEST  JEHO  PAMÁTCE!

Velmi mne překvapilo, že se Karel neozval. Dne 26. července 

měl 78. narozeniny a protože jsme byli v korespondenčním 

kontaktu šedesát let, jelikož maturoval na píseckém gymnáziu

v roce 1964 a já 1963. V roce 1978 napsal do almanachu gymnázia

stať proč má rád Písek:

    " Máme-li něco nebo někoho rádi, upadáme do rozpaků, když jsme

nuceni svou lásku zdůvodnit". Ani on a ani já jsme se v Písku nenarodili,

ale velmi jsme ho vždy milovali. Měli jsme několik společných přátel a

taky od svých básnických začátků jsem jeho básně dostávala.

Dnešní zpráva, že odešel 29. července do básnického nebe mne zarmoutila.

V zápětí přišla báseň  od Vladimíra Stibora.

Karlu Sýsovi

 

Vždycky to tak bylo.

Básníci,

zakázané zahrady,

do nichž se vchází hlavním vchodem. 

Pak moruše,

vypálený akátový háj,

na konci ranveje větrné světlo,

třináctá komnata

a všude kolem ztichlý dav,

co nevěří tichu ani svým očím.

Na loď

mířící k obzoru

nastoupí bílé slunce.

 

Vladimír Stibor                                       30. července 2024