KRISTŮV STÍN

 

Našel jsem odpuštění

v misce z vrásčitých dlaní.

Napil se na jedno polknutí.

Domnělá silueta Toho, z jehož rukou

pijí zlomení a choromyslní

se rozplynula jako polo/sen o Kristově vzkříšení.

 

V dlani jsem objevil ještě něco.

 

Složitou mapu vrásek.

Jednoduše řečené příběhy.

Vlastní osud.

 

A malou krvavou ranku.

 

Pokud jsem doteď pozoroval svoji dlaň,

nechci hledat další kontinuitu,

dostatečně jsem po/chopil své řehole.

 

I Kristovy dlaně dávají stejně jako berou,

i andělé se občas opíjí zakázaným ovocem,

a Ráj není jen fráze, ale tajuplná rozkoš,

po které se budete chtít stát větším ďáblem

 

(než je Ten, který ve vás dřímá). 

TOMÁŠ  PŘIDAL

 

OdpovědětPřeposlat Přidat reakci