O CHTĚNÍ

 

Chtěl bych tu nejkrásnější,

co ve mně přebývá.

Chtěl bych tu nejsvůdnější

s fialkovýma očima.

Chtěl bych tu,

co se pro mne rozhodla

a řekla

Jasně že si tě nechám

jako otroka.

Budeš mi omývat nohy,

líbat stehna

a vytahovat klíšťata

ze všech míst,

kam slunce dohlédne.

A pak tě ze svých služeb propustím;

bude tě to bolet

mnohem víc než si dovedeš představit

a navíc si na pálení kdesi v klínu nikdy nezvykneš,

ale připustíš-li,

že mě mě poneseš v náručí

ještě dávno potom, co ztratím dech

a rty i vůně jalovčí

tam u nás, kde se brodím řekou i povětřím,

tak to s tebou naposledy zkusím.

Vladimír Stibor                                               4. července 2024