VZLETY A PÁDY
i různé věci padající k zemi, které dopadnou vždy i na moje bolavá
místa. Já pak šíleně řvu a sprostě nadávám, ale vůbec to nepomáhá.
Když je doma člověk sám, tak ležíte chvíli - hodinku či dvě na podlaze
a pak se podaří dostat do stoje a odkulhat na postel. Chtěla jsem sice
volat o pomoc, ale pak jsem si uvědomila, že je musím taky nechat
vydechnout a nejen je stále obtěžovat.
Každý den nemůže být posvícení a když bylo chvilku dobře jeden den,
tak ten druhý je velmi zlý. A to jsem nikam nelezla, jen se některé věci
navršené, daly do pohybu.
Jeden se diví, jak se věci množí. Doma to mám jak pobočku lékárny
a zdravotnických potřeb, samé obvazy, krytí, gely, mastičky, léky.
A taky jako pobočku knihovny a to jsem se zařekla, když jsem se stěhovala
do minigarsonky, že žádné knihy nebudu kupovat, ale já je převážně od
autorů dostávám. Už dávno je neřadím podle autorů nebo témat, ale podle
místa. A to pak snadno hledáte něco, co máte, ale nevíte kde. Ta paměť už
taky neslouží, jak by měla, a co loni bylo vpravo je včíl na levé straně a naopak.
Ale včera mě rozradostnila zpráva, že pravnoučkovi Vašíkovi se zalíbilo v
Knihovně města Olomouce. V říjnu bude mít dva, ale knihy, leporela i časopisy
Puntík nebo Tečka ho moc baví. Že by to bylo v genech? Doufám, že se nové
rány trochu zahojí. Přes noc budu zkoušet ještě nějaké vzlety bez pádů, abych
splnila slíbené. Držte mi palce!
Komentáře
Okomentovat