OTAVÍNKA

 Probudila jsem se v čase mezi psem a vlkem, zmrzlá jak ratlík.  Měla jsem velikou zimnici, ještě větší než celý den a nic nějak  nešlo obalit moje tělo, abych se trochu zahřála. Doslova jsem  klepala zuby a ronila slzy. Nic nepomáhalo. Zabalila jsem se do  několika vlněných šálů , vypila  půl litru horkého čaje a s holí se dokulhala ven v představě, že se třeba nějak chůzí zahřeju. Kdepak, nic. Najednou vedle mne něco zakňučelo, šlápla jsem na něco co se pohybovalo s kožešinou na těle. Jenže v tu chvíli se objevila vysoká a statná postava bohyně lovu, která říkala, že mě už pozoruje nějaký čas. Zavede mě do jeskyně poblíž lesa a baziliky, kde je teplo , které pomůže. Za chvíli, během 60 minut bude svítat a lvice, které jsem šlápla na nohu mě obalí svou kožešinou a zahřeje. Její síla podrží teplo v těle několik dnů a třeba všechny moje bolesti v těle i zimnice brzy odejdou. Je to dáno nemocí, která vibruje v mém těle už několik desítek let a podědila jsem t...

  O vnitřní lvici   Říkáš mi Odpusť nám nevinným; po stráních plují divizny, pak se nám pod kůži vetře noc.   II   Říkáš mi A bude-li nám odpuštěno, doschne prádlo ve větru       ani nestačíš mrknout; orli, co baží po moři, zbaví se vln, nektaru.   III   Říkáš mi A stane-li se tak, rozkošně zavřu oči, vzhlédnu se v termice; rodí nahosemenné ovoce, místo eunuchů si najímá ztracené syny, nezřídka provazochodce.   IV   Říkáš mi Mohu je poslat, kamkoliv se mi zachce. A protože vím, že čas se přelévá z obětních kamenů do nížin, vždycky tě vezmu za ruce. Jako když nám bylo sedmnáct. Spočítám zářezy bolesti. Hlupáčku, tím se probůh nezabývej, takových už bylo; umírá se leda ne na utrpení, ale na nezájem.   V   Říkáš mi Víš kudy se chodí do zahrad? A do zakázaných, tam to platí dvojnásob. Přelézají se zdi či natrhneš ...