KOUZELNÝ ČAS

 Probudila jsem se v čase mezi psem a vlkem, zmrzlá jak ratlík.

 Měla jsem velikou zimnici, ještě větší než celý den a nic nějak

 nešlo obalit moje tělo, abych se trochu zahřála. Doslova jsem 

klepala zuby a ronila slzy. Nic nepomáhalo. Zabalila jsem se do 

několika vlněných šálů , vypila  půl litru horkého čaje a s holí

se dokulhala ven v představě, že se třeba nějak chůzí zahřeju.

Kdepak, nic. Najednou vedle mne něco zakňučelo, šlápla jsem

na něco co se pohybovalo s kožešinou na těle. Jenže v tu chvíli

se objevila vysoká a statná postava bohyně lovu, která říkala, že

mě už pozoruje nějaký čas. Zavede mě do jeskyně poblíž lesa

a baziliky, kde je teplo , které pomůže.

Za chvíli, během 60 minut bude svítat a lvice,

které jsem šlápla na nohu mě obalí svou kožešinou

a zahřeje. Její síla podrží teplo v těle několik dnů a třeba

všechny moje bolesti v těle i zimnice brzy odejdou. Je to

dáno nemocí, která vibruje v mém těle už několik desítek let

a podědila jsem to po rodičích. Vyléčit se to nedá, ale možná 

trochu zmírnit všechny ty bolesti, neb je to způsobeno jedem, který se 

do mého těla dostal před  70 lety ve velkém množství, protože

nikdo nevěděl jak má zastavit vnitřní zranění  a tak nesprávnou

medikací se do dětského těla dostaly zákeřné buňky, které ničí

ty zdravé. Jde o chronický problém, který tím jak dlouho trvá, 

tak se už v mém těle trvale zabydlel. Kočky jsem se hrozně bála,

ale prý neublíží. Ránu na  tlapce si olíže a pak mě zavalí svým 

velkým tělem. Zítra se přijdu zase na tebe podívat. Vyspi se trochu.

Asi jsem opravdu usnula, protože pak už si nic nepamatuji.

Ať to byl sen či pohádka, opravdu NEVÍM.

Ale celou sobotu jsem se cítila báječně a bylo mi

příjemné teplo.