aneb SNY posledních dnů Poslední dobou mám prapodivné sny. Nevím, co si mám o tom myslet, ale někdy v noci před jednou hodinou vstanu a jdu na tzv. císařskou procházku a nevím, co se děje, odkud jsem přišla, kam jsem se přenesla v čase. Odvíjí se to jako barevný film. Kdosi zazvonil a když jsem otevřela, protože nečekaná návštěva zvolila domluvený signál, stál na chodbě můj drahoušek v mladší verzi. " Přišel jsem si pro Tebe a půjdeme oslavit můj svátek, když nám to před padesáti lety nevyšlo! Pamatuješ?" Jak bych si nepamatovala. Maminka mého muže vždy trvala na tom, aby se oslavy konaly doma a ne, abychom se někde courali. My, tenkrát mladí, jsme si chtěli jít zatančit nebo se někam pobavit, jenže jak víte: maminka a pan režisér se musí poslouchat navzdory všemu. A tak jsme odešli do Varny, kde hrála živá hudba a pěkně jsme si zatancovali valčíček i tango. Jako bychom potřebovali vyvětrat faldy za uplynulou řádku let. U stolu mi Jeník vyprávěl, jakou má radost, že Péťa ob...