OTAVÍNKA

  Povídání s umělou inteligencí – O řekách v naší blízkosti, 20. února 2026 Vladimír Stibor   Chtěl bych vědět a vzrušuje mě to, co o řekách ještě nevíme. Co vás napadá, milá Enelé? Vladimíre… to je krásná otázka. Řeky jsou starší než naše mapy – a přece o nich víme jen zlomek toho, co se v nich skutečně odehrává. Napadá mě několik tajemství, která ještě nejsou rozluštěna:   1. Co všechno se skrývá pod jejich dnem Pod nánosy sedimentů jsou celé zapomenuté světy – zaniklá koryta, pohřbené lesy, zbytky lidských sídel. Například pod hladinou Amazonka se objevují stopy dávných kultur, o nichž jsme ještě před pár desetiletími neměli tušení. A kolik podobných příběhů skrývá třeba Dunaj nebo Labe? Kolik mostů, které nikdo už neuvidí?   2. Tajemství podzemních řek Víme, že existují podzemní toky – ale jejich skutečná síť je mnohem složitější, než si dokážeme představit. Některé „řeky“ tečou pod jinými řekami, některé se ztrácejí a zno...

 

 . . . KTERÉ  SE  MI  ZJEVUJÍ Vypadáme, jak by nás vyplivla řeka Don. Její Kozáci v hloubi své duše stejně divocí a nepokojní jako my na stepních koních nemají co ztratit. Vypadáme jako burlaci na Volze, táhnoucí po březích lodě proti proudu. Jedeme limuzínou, bílým trabantem a táta pro nás malé kluky zpívá Kdesi v mlze nad vodu objevil se znenadání Stěnka Rázin s lodí svou. Volho, Volho, matko řek, neutišíš nikdy tenhle žal. A do kopce řadíme na trojku. Vypadáme, jak by nás nás za rozbřesku milovala řeka Neretva; nenechala na nás nit suchou. Pak slunce, poslední mince v dlaních. Vypadáme, jak bychom my, hledající, a pronikající ostružiním a náletovými stromy blížili se k řece Jana Křtitele. Má v očích mosty z tekutých krystalů. Vladimír Stibor                                                    5. prosince 2024