Byly doby, kdy jsme měly blízko nás parčík, kam jsme jako maminky rády chodily. Posedět s kočárkem nebo s batolícími se dětmi. Místo bylo velmi příhodné, protože nad lavičkami jsou stromy a keře, které chrání před deštěm i větrem. Jenže to bylo před osmi lety. Nyní tři pohodové lavičky už volné nejsou. Od brzkého rána jsou obsazeny. Sedí na nich špinaví a zarostlí muži, většinou opilí a agresivní ke svému okolí. Dokola je smetiště z lahví od vína, krabic, kartonů a různých papírů , pet lahví, vajglů, krabiček od cigaret i jiného nepořádku. Když přijdou Technické služby uklízet park, tak se asi tomuto místu také vyhýbají. Ostrůvek strachu, jak se tady říká, je prostorem, který obloukem obchází téměř všichni lidé ze sídliště. Není nic příjemného, když na kolemjdoucí " naši" bezdomovci dotírají a loudí peníze na "polévku" nebo svačinku, jenže za vybraný peníz si koupí pivo, víno nebo jiný alkohol. Taky chtějí cigarety a odpověď, že jste nekuřákem je nezastaví. Když je