OTAVÍNKA

BOŹBE                                                               BOŽEMůJ JÁ  MÁM  TO  ŠTĚSTÍ                                                          Že   mám svou minulost                                                          a že je mi z ní nanic ...

                                     Čtvrtý měsíc s názvem duben má třicet dnů. Z toho jsem byla                                       na procházce celkem 17 krát. Dalo by se říci, že každý den,                                       co jsem chodila jsem ušla 700 m. Suma sumárum to vyšlo na                           ...

  " Ne každý může psát básně,    ale mezi květinami je prožije    každý." VÁCLAV  RENČ                                                              (28. 11. 1911 - 30. 4. 1973 )                                                             ČEST  JEHO  PAMÁTCE!

 Česká spisovatelka, básnířka a dramatička Karla ERBOVÁ   se narodila 30. dubna 1933 v Plzni. Rodné jméno Fremrová   užívala jako literární pseudonym do roku 1951, do roku 1970   K. Papežová a pak jméno, které má v občanském průkazu.  Seznámila jsem se s Karlou v Olomouci na festivalu poezie  v roce 2000 a od té doby jsme v kontaktu. Plzeňská knihovna  vydala k jejím osmdesátinám nádhernou výběrovou bibliografii,  https://knihovna.plzen.eu/Files/knihovnamp/e_knihovna/Bibliografie/erbova.pdf   a vřele doporučuji všem, projít si všechna fakta zde uvedená. Je zde zmíněna mj. i moje kniha Slovník myšlenek (2003). Členka Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Rady Obce spisovatelů po tři volební období až do 9.11.2002, redakční rady čtvrtletníku Dokořán,  bulletinu Obce spisovatelů. Autorka básní, povídek a cestopisných textů je obdivuhodná. Moji přátelé Zdeněk Janík a Augustin Skýpala byli též i jejími přáteli, a jejich jména se vyskyt...

  Po obědě jsem zavolala Marušce S., zda jí mohu donést pohankové chrumky  a tuňákovou pomazánku. Chtěla jsem to mít jako nutný cíl mojí procházky. Nefoukalo, svítilo sluníčko a tak jsem si vyšla. Pod jejím balkonem jsem  na hůl nasadila tašku a vše jí podala z chodníku. Pak jsem se vydala kol kolem dokola. Chtěla jsem vidět, jak vypadá můj truhlík plný květin na balkoně. Nejvíce mně fascinovaly žluté koberce  rozkvetlých pampelišek, mezi nimi občas vykukoval arménský modřenec až oči přecházely. Na jedné straně nebyl vítr a na druhé foukalo. Předělem je žlutý dvouposcho´dový panelák. Ušla jsem s chodítkem 500 m.  

  ZEMĚ VE VZPOMÍNKÁCH Tomáš Přidal   Souložil jsem s krásnou dívkou ze sna, byla to Ona, svůdná,  tak nádherná, má bohyně Vesna!   Přitom jsem každé ráno, po kávě hrál na piáno.   Jsou naše sny nesplněná přání? Odpovědí zůstává letmé pousmání...   Co zachytím v této básni, bude mým pocitem, že zůstaneme šťastní.   Můžeme být, ale musíme umřít, bdít i snít; život člověka nešetří. Co má se stát, stane se , tak dáno, Země je ve vzpomínkách, p(r)ošla v Zániku, teď jiné Životem vládnou...   Čas plyne, ale vzpomínky, ty nám nezestárnou...    

  Před 85 lety - dne 29. dubna 1938 se narodil ve Slatinkách na Prostějovsku      Jaroslav HAMPL, ředitel olomoucké okresní knihovny v letech 1974 - 1990.  Vyučil se v Sigmě Lutín, kde pracoval 8 let. Byl činný v  Československém   svazu mládeže, kde tajemníkem celozávodního a později okresního výboru.   Poté působil na OVKSČ v Olomouci jako vedoucí odboru stranických informací.   Po jmenování ředitele Milana Karhánka vedoucím odboru kultury na ONV,   nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Olomouci, kde byl k 1.8. 1974 jmenován  ředitelem. Jeho předností bylo, že se řídil odbornými znalostmi knihovníků  s VŠ vzděláním a tak knihovna po profesní stránce byla stále hodnocena jako   nejlepší. Snažil se, aby v knihovně pracovaly Brigády socialistické práce, aby se  budovaly nové pobočky nebo sklady v budově, prováděla modernizace jednotlivých oddělen...

        Krátce po sedmé hodině ranní, kdy ještě nepršelo, jsem se vypravila s chodítkem do       Hrušky. Moc mi to nešlo, ale věděla jsem, že to musím zvládnout. V přehledu počasí       psali, že bude pršet a tak to moje nožičky asi už i vnímaly. Musela jsem často odpočívat.       Největší problém je, když kolem není žádný ochotný člověk, který podrží dveře, když        se snažím vjet do prodejny.Překvapením pro mne bylo, když jsem byla oslovena jedním        sousedem z našeho domu, poprvé po devíti letech. Je mentálně postižený, ale vždy kolem       chodil, jako bych neexistovala. Ale byl zaujat mými bandážovanými nohami. Cestou jsem       potkala taky pejskaře s dvěma bílými labradory, který mně nabízel kufr obvazů, které našel        v bytě po...

                      Dne 28. dubna se nejen v evropských zemích slaví svátek borůvkového koláče.                                        Proč tomu tak je, nevím. Je to divné, když borůvky dozrávají                                         koncem července. Ale v moderní době je zřejmě jedno, kdy co                                    roste, protože borůvky lze pěstovat i ve s...

 Opravdu jsem se nezbláznila, ale včera se objevila v mém   minibytečku majitelka nakladatelství  CULTUM a přivezla   dva balíky výtisků vysněné knížky. Ta vychází oficielně až   k desátému květnovému dni.Tady se nedá nic utajovat, neb   dvorní básník Otavínky má hlavní slovo. Jenže když sledujete   v televizi pořad Prostřeno, tak se záhy potkáte i s dvěma slovy  " šmejděníčko, šmejdění". Já jsem nikde nešmejdila, protože    nemohu t.č. moc chodit, ale v noci se mi zdál nádherný sen,      možná umocněn i tím, že jsem se včera přes T mobil nedovolala    tam, kam jsem potřebovala. Těžko říci, zda to bylo tím, že volaní    nebyli na dosah mobilu, anebo nebylo možné spojení. Já se ale   nenechala rozhodit, protože ta nádherná jarní zeleň, která vykukovala   z balíčku a též ilustrace i jemnost téhož vytištění, splnilo můj sen.  Devítihodinový spánek a 33 básní spojených s romantickým filmem, ...

    Dnes po obědě jsem jela do města, abych vybavila závazky v Kopírovacím centru u Národního   domu. Řidič taxíku mi vynadal, že jsem udala nesprávnou adresu, když Národní dům už není.   Tvrdila jsem mu, že když ho nezbourali, tak je, ale on tvrdil, že nikdo mladý to nezná a neví,    kam má jet. Jemu ulice 8. května nestačila. Chtěl, abych příště říkala u Prioru, což je ovšem   stejný problém, protože Obchodní dům Prior taky není je přece Galery Moritz. Pochodila jsem    několik metrů tam i zpět a do Hodolan jsem jela se sympatickým mladým řidičem, který jezdí brigádně, protože jinak studuje olomouckou univerzitu a pochází z mého rodiště. Bezva jsme si  pokecali. Jmenuje se David. Když jsem spočítala ušlé kroky, tak jich bylo 300 m.  Kdyby nebyl tak ledový vítr a teplota byla trochu větší, jak pouhých 16 stupňů, prodloužila bych své kroky až na Horní náměstí. Ale byla mi zima jak malému ratlíkovi.