SOBOTA 29. DUBNA

 

      Krátce po sedmé hodině ranní, kdy ještě nepršelo, jsem se vypravila s chodítkem do

      Hrušky. Moc mi to nešlo, ale věděla jsem, že to musím zvládnout. V přehledu počasí

      psali, že bude pršet a tak to moje nožičky asi už i vnímaly. Musela jsem často odpočívat.

      Největší problém je, když kolem není žádný ochotný člověk, který podrží dveře, když

       se snažím vjet do prodejny.Překvapením pro mne bylo, když jsem byla oslovena jedním

       sousedem z našeho domu, poprvé po devíti letech. Je mentálně postižený, ale vždy kolem

      chodil, jako bych neexistovala. Ale byl zaujat mými bandážovanými nohami. Cestou jsem

      potkala taky pejskaře s dvěma bílými labradory, který mně nabízel kufr obvazů, které našel

       v bytě po mamince. S díky jsem ho odmítla, protože ikdyž se jedná o velmi drahou věc,

        kdy jeden obvaz stojí téměř 50,-Kč, zase musím mít něco extra.  Domů jsem se doškobrtala 

       v 8:30 hodin a v nohách jsem zvládla 1 800 m.