SLUNCE ZAPADÁ
Dá dá dá da da dá, hola hej hola hej hej hej, Ráj je boží zahrada, zpěvu ptáků naslouchej. Tanči v bouři, zpívej větru, v lásce touži, vnes jas světlu. V mysli pátrej, najdi lesk svých přání, ve smutku neotálej, žal radosti nezabrání. Kdo hledá, najde, v sobě i v druhém, slunce, co vyjde, v úžasu bílém. Buď oživlým patronem, pilířem naplněných slibů, zatímco svět vzplane, podej ruku v míru. Jak slunce zapadá, tma se zlehka plíží, přichází únava, smutek duši tíží. Na kříži přejících, za vrcholky loučení, přibit na zlatých hřebících, Bůh nesmrtelně zkroušený. Zaplň onu díru, zeje v dlani Boží, v úctě dodej víru, tomu, kdo ji tvoří. V lásce věčně hoří, poutá duši k nebesům, svobodně se dvořit na křídlech neunesu. TOMÁŠ PŘIDAL
