SLUNCE ZAPADÁ

 

Dá dá dá da da dá,

hola hej hola hej hej hej,

Ráj je boží zahrada,

zpěvu ptáků naslouchej.  

Tanči v bouři,

zpívej větru,

v lásce touži,

vnes jas světlu.

V mysli pátrej,

najdi lesk svých přání,

ve smutku neotálej,

žal radosti nezabrání.  

Kdo hledá, najde,

v sobě i v druhém,

slunce, co vyjde,

v úžasu bílém.

Buď oživlým patronem,

pilířem naplněných slibů,

zatímco svět vzplane, 

podej ruku v míru.

Jak slunce zapadá,

tma se zlehka plíží,

přichází únava,

smutek duši tíží.

Na kříži přejících,

za vrcholky loučení,

přibit na zlatých hřebících,

Bůh nesmrtelně zkroušený.

Zaplň onu díru,

zeje v dlani Boží,

v úctě dodej víru,

tomu, kdo ji tvoří.

V lásce věčně hoří,

poutá duši k nebesům,

svobodně se dvořit

na křídlech neunesu.

TOMÁŠ  PŘIDAL