EMERITNÍ KNIHOVNICE MÁ 80
♥ 14. července 1946
S nadanou studentkou z Kojetína jménem Marie Hamplová jsem se potkala v Brně
před 63 lety. Obě jsme studovaly Střední knihovnickou školu a v předjaří 1965
jsme spolu byly na školní knihovnické praxi v Olomouci. Marína jezdívala dvakrát
týdně domů, protože to byl kousek a vozívala vždy z domova něco k jídélku, protože
ubytovna na Tř. 1. máje chtěla zaplatit pobyt na celých 6 týdnů ihned a já po zaplacení
byla bez peněz.
Vlastně mě doslova zachránila od hladovění, protože psát rodičům, že nemám ani
halíř, jsem nechtěla. Souhrou osudu se asi stalo, že jsme obě začaly psát první
knihovnické kapitoly ve stejné - tehdy okresní knihovně. Já jsem se seznámila
v době konání praxe s vysokým sympaťákem, který moji spolupraktikantku velmi
obdivoval, především její smích, který prý zněl jako zvonky na čepičce kašpárka.
Později jsem se dozvěděla, že chodil jako dítě do loutkového divadla Kašpárkova
Říše. Sám si jí pokřtil "Kašpárek" a do září 2013, kdykoliv se ptal na kašpárka, vždy jsem
si vybavila únorový večer, kdy jsme v zasněžené Olomouci šly z jakési vinárny spolu
s doprovodem a on jí řekl: "slečno, máte nádherný smích, který zní jako zvonky na
kašpárkově čepičce". Já se týž rok vdala za toho dlouhána a mám dojem, že Marína už
byla vdaná taky ten rok a bydlela s manželem na Hotelovém domě a stavěli si dům.
Po celou pracovní dobu působila převážně jako zástupce ředitele, jelikož ještě stihla
dálkově vystudovat VŠ v Praze v oboru knihovnictví a bibliografické informace. Vždy
byla mojí nadřízenou a já ji velmi obdivovala a hlavně její zvonkový smích. Přešla
léta, obě jsme už v seniorském věku, naši manželé odešli na mráček a nás sužují zdravotní
problémy propojené s covidem i očkováním či dalšími následky. Oslavenkyně dnešního
dne stále pilně studuje, tuším, že anglický jazyk, aby se mohla domluvit v dnešní uspěchané
době.
Komentáře
Okomentovat