UPÁLENÍ MISTRA JANA HUSA
6. července 1415 upálen v Kostnici. Poprvé byl slaven roku 1416, nedlouho po smrti
Mistra Jeronýma, který byl upálen 30. května téhož roku. Roku 1418 byl do Čech
poslán legát, jenž měl obrátit kacířský národ. Zakázány byly písně složené na oslavu
Mistra Jana Husa a Mistra Jeronýma. Svátek se ale ustálil a za dob husitských válek
obdržel první součást bohoslužby. Kolem roku 1500 vznikl nejstarší známý Husův
životopis, který napsal kněz Jiří Heremita.
Na sněmu z 29. ledna 1524 vrcholily snahy uzákonit svátek 6. července v celé
husitské oblasti pojetím svátku Mistra Jana Husi i jiných dědiců českých, mezi svátky celé
církve, ale nepadly na úrodnou půdu. Po vydání Rudolfova Majestátu r. 1609 v němž
byla zaručena náboženská svoboda, byl 6. červenec slavnostně prohlášen všeobecným
svátkem husitským. Tato situace trvala jen do roku 1621, kdy byl slaven naposledy.
Oslava byla prý tak mohutná, že pobouřila papežského nuncia Carraffu a roku 1622
musely být uzavřeny kostely a očištěny od husitských památek. Svátek byl obnoven
až v roce 1925 a jeho bouřlivé oslavy, kterých se účastnil i T. G. Masaryk se staly
příčinou konfliktů nejen s katolíky, ale i Vatikánem. Dne 15. 9. 1920 byla státem
schválena nová církev československá husitská. Sepětí Církve československé s Mistrem
Janem Husem a husitstvím obecně dokládaly názvy sborů a modliteben, nadšené slavení
Husova svátku dne 6. července. Dalším uměleckým žánrem kromě písní je i poezie. Odkazy
na Mistra Jana Husa najdeme i ve výtvarném umění. Mistr Jan Hus znamenal pro národní
Církev československou jednu z nejvýznamnějších postav českých dějin. Stal se především
symbolem mravní čistoty a jako takového ho Církev československá ctila.
( Informace čerpány z Bakalářské diplomové práce Kateřiny Rýznarové, FFMU Brno 2010.)
Komentáře
Okomentovat