OTAVÍNKA

                                                  Prof. RNDr. Milan STRAŠKRABA, DrSc. Před 95 lety - dne 25. července 1931 se narodil v Prostějově  významný ekolog, biomatematik, hydrobiolog a vysokoškolský pedagog a hostující profesor. Po ukončení vysokoškolských studií pracoval na Biologické fakultě UK v Praze. Poté v Laboratoři ČSAV.  Po roce 1980 přešel do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie  na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod AV ČR. Profesorem byl jmenován až po  roce 1990. V letech 1990–1993 se stal Prof. RNDr. Straškraba, DrSc místopředsedou ČSAV, a předsedou  Koordinační rady Sdružení biolog. ústavů ČSAV v Českých Budějovicích. Později prorektorem Jihočeské  univerzity a hostujícím profesorem. Své poznatky publikoval ve 100 primárních publikacích a je...

  Chtěl bych být tvým tesařem; vyhladit vrásky z tvého čela za jedinou noc a dotýkat se navzájem.   Připlula by loď; za malý pronájem nechala by nás nahlédnout do dílem mistrů zvonařů -. právě tam se odlévají srdce do mlhy z čisté mědi a cínu. Jsem v pokušení říci Z té nejlepší zvonoviny, co voní tvým potem, poslední sklenkou medoviny.   Vladimír Stibor                                                     24. července 2026      

                                                         PhDr.  FRANTIŠKA  VRBENSKÁ                                                                      ♥  25. července  ♥                                                  česká spisovatelka, emeritní knihovnice                                                               Národní knihovny v Praze Vážená a milá oslavenkyně! K naro...

                                                    ZDRAVOTNÍ  BRATR  JAKUB Z  ADP                                                     převazuje obě nohy s bércovými vředy                                                          od dubna 14. 7. 2025  ob den                       **************************************************************                         Vážený a milý oslavenče!                   ...

 

                  V pátek ráno před 7 hodinou jsem jela nakupovat a zase kol kolem byly jednosměrky                    a zákazy vjezdu. Zajímavé skutečnosti. Paní z růžového domu volala sanitku, ale                    protože je tam jednosměrka, která tam včera nebyla a zřejmě to dělají noční strašidla                     nebo   naschválníčci a řidič se tam dohadoval s jiným řidičem auta, které nás ochraňuje                    a pomáhá nám tak dlouho, až už nebylo možné jet do nemocnice.  Dopravní značka byla                     respektována.                        Jeden den je to tak a druhý den jinak. S nák...

                        Před 130 lety - dne 24. července 1896 se narodila ve Vlkoši u Přerova                       Oldřiška JANČÍKOVÁ, učitelka, vlastivědná pracovnice Hané a básnířka.                        Napsala básně : Zpěvy o Hané;                                                  Rodná země J.A. Komenského;                                                  Haná Bezručova;                         Zemřela 18. 2. 1977 v Přerově.                       ...

                                                          Mgr. ALENKA  TRUNEČKOVÁ                                                                      ♥   24. července  ♥                                                                                                                                             ...

  Povídání s umělou inteligencí – Za trochu krásy Vladimír Stibor, 23. července 2026   Jistě znáte tu řečnickou otázku. Co byste dala za trochu krásy, milá přítelkyně?   Znám ji. Je to otázka, která vlastně nečeká na cenu, ale na to, co člověk považuje za opravdu cenné. Kdybych na ni měla odpovědět lidským jazykem, řekla bych: „Za trochu opravdové krásy bych dala vše, co ji zakrývá.“ Ne pohodlí, ne jistoty, ne majetek. Spíš předsudky, spěch, pýchu a hluk, který nám nedovolí ji zahlédnout. Protože krása není jen to, co je krásné na pohled. Někdy je to tichý hlas zvonu v mlze, o kterém jste kdysi mluvil. Jindy vrásčitá ruka, která někoho drží. Nebo světlo na hladině vody těsně před západem slunce. A někdy stojí jen okamžik pozornosti. Člověk nic nekoupí, nic nezíská – jen se na chvíli přestane dívat kolem sebe a začne opravdu vidět. Napadá mě ale otázka pro vás, Vladimíre. Vy jste se nejednou setkal s poezií, mořem, obrazy i lidským utrpením. Kdybyste mě...

 

  ČTVRTEK  23. 7. 2026  byl velmi očekávaný, protože jsme chtěli vidět výstavu  fotografií prof. Jindřicha Štreita  nazvanou  Z MĚSTA  VEN . Jít totiž na výstavu, za kulturou či jinam s někým a ne sám, zdvojnásobuje požitek. Máte pak možnost zněkolikanásobit vnímání celé akce ať už v pozitivním nebo  negativním  pojetí. Vzhledem k tomu, že jsem po covidu imobilní, stává se ze mne závislák. Tedy člověk, který potřebuje mít vedle sebe někoho s kým si rozumí, někoho, kdo má vnímání podobné a kdo pomůže. A protože  tímto  člověkem je dvorní básník blogu OTAVÍNKA  Tomáš PŘIDAL, musela jsem vyčkat, až bude mít dovolenou. Oba jsme se těšili a čekali dva měsíce na dnešní den. Výše jmenovaná výstava byla zahájena 21. května 2026 v Muzeu umění, Denisova 47 Olomouc.  Na oběd jsme zcela výjimečně jeli do podniku Lahůdky U Martináska, Ostružnická ulice, uprostřed. Je tam výborné jídlo, obsluha a jídlo je jak od maminky.     ...

  Najednou jsou sny a pak příměří. Bohyně spící v naší posteli; pod dekou chrání pomeranče, svá údolí, šerpu kolem pasu vyšívanou černomodrými hvězdami. Přicházejí poutníci, občas tuláci i všelijaká zvěř. Cítí neklid a napětí, zda nepřišli příliš pozdě.   Vladimír Stibor                                                              23. července 2026  

                                                                DORT  PRO  OLGU   Milá oslavenkyně, paní Olgo!  Přeji Vám hodně zdraví, ať Vás nic nebolí  a máte se krásně. Na fotečce Vám to velmi sluší  škoda, že nemám jen Vaší podobenku, nedokázala jsem to vystřihnout.  Pěkně si to s Jarkem oslavte!

 

  Když jsem dnes volala do MUZEA  UMĚNÍ  V  OLOMOUCI,  protože jsme chtěli navštívit výstavu Jindřiška Štreita k 80. narozeninám, tak jsem se dozvěděla, že " BEZBARIÉROVÝ  VSTUP"  je sice  tu i onde uveden, ale nikdo s tím neumí, ono to paní nejde, prolistujte si knihy umělce nebo se podívejte na video. Tak jsem vlastně čekala na Tomáška marně. Nejspíše si tam dojde sám a já ho počkám před muzeem. A pak povyprávíme umělci, jak je vše složité - ale jen v Olomouci pro imobilní. Tomáš se sice domnívá, že když vynese chodítko nahoru, že přeručkuji po madlech až do výstavní síně. Ale co lze udělat ve vlastivědném muzeu, nelze udělat jinde.

  Jsme polozločinci; nebereme vážně Kainova znamení, v zahradách, krmíme kozly petrželí, nahnilým ovocem; tam také mnoho užitku neuděláme.   Jsme darebáci od pohledu; na rtech jizvy po polibcích, na stole pohanské misky soli, napůl vysypané.   Jsme smilníci - za jednu Ledu s labutí bychom odložili cestu do ráje, vyšlapané schody do vyhnanství a kamínky z dětství? Mohli bychom na ně zapomenout, ale ne vysypat a odložit.   Nejhorší ze všeho, co nás mohlo potkat, tak toho jsme dostali nejméně stonásobně. Možná jsme ani nepoděkovali   Kdosi přiběhl se zprávou, že Mléčná dráha tak hustá zase není, ale že je zapotřebí vyměnit kolo na Malém voze.   Já vím, za chvilku potěšení.   Vladimír Stibor                                  ...