OTAVÍNKA

                                                                               Kráčím ulicemi myšlenek, za zády se uklání slunce, odchází v nebeské jasnosti, zapadaje do atmosférických hlubin.    Vcházím do cizí mysli, cítím, že jsem krokem dál, avšak, v blízké konstantě hvězd, v přátelském napojení s věčnou Září.   Ve snaze mluvit Staré & Nové zákony, zdám se slovem blíž, nebo sny ožívají s realitou?                                                                 Jak těžké souvětí dokáže                           ...

 

                                                          Jan Ševčík nad šachovnicí v roce 1966.                                 Před 13 lety pár minut před půlnocí  dne 19. 9. 2013 jsem  naposledy                                komunikovala se svým manželem v nemocnici na urologii, on psal                                do bloku, protože nemohl  mluvit a krátce poté jej uvedli do umělého                                spánku a převezli na neurochirurgii.  Tam ležel 21 dnů a pak jej         ...

  STIBOR   Vladimír    MALÁ   KNIHA   O   ODPUŠTĚNÍ Před 5 lety vyšla pozoruhodná kniha, kterou napsal, editoval a ilustroval Vladimír Stibor. Vyšla v roce 2021 ve vydavatelství Václavy Ryskové v Karlových Varech, má 126 číslovaných stran a ISBN   978-80-907822-7-3 . Je brožovaná a skrývá v sobě plno vizí, nadějí, symbolů a moudra od 32 autorů. Kromě úvah, rozhovorů a esejí zde najdeme i básně tří autorů Aleny Klímové-Brejchové, Marie Kofroňové a Lucie Ottové. Další autoři jednotlivých příspěvků se vyjadřují k tomu, abychom v sobě nehýčkali zlo, hledali cesty, jak odpouštět to zlé, protože život je krátký a je třeba se radovat, abychom pěstovali, byť i malou kytičku pro dobro, které nám dodá sílu a životodárnou energii. Budeme-li v sobě pěstovat dobro a odpuštění, udržíme si déle zdraví. Odpouštět bychom se měli učit už od dětských let, abychom se naučili, kdy a proč odpouštět. Toto slovo najd...

      Před 10 lety - dne 19. září 2016 zemřela v Litovli  Marie ŠIKOVÁ, knihovnice, kulturní       pracovnice, ředitelka knihovny v Litovli a vedoucí  Hudebnin v Olomouci Pavelčákova      ulice. Narodila se 1.3.1929 v Ješově, nyní Luká jako nejmladší jménem Doleželová. Brzy       jí zemřel tatínek a maminka se po druhé vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy.        Zemřela při předčasném porodu a otčím, aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby       a holčičku Marušku dal o Útulku pro sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci        kyčle a nohu kratší, tak nemohla skoro chodit. Zprostředkovali ji zadarmo léčení v       Nemocnici svaté Anny v Brně, kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením       této nemoci. Maruška byla po dobu léčení chovankou kláštera Vincentek. Za rok se ...

  " Myslím, že ženy jsou bláznivé, když se snaží vyrovnat mužům.    Jsou mnohem lepší a vždycky byly. Cokoli ženě dáš, vždycky    to udělá lepším. Dáš-li jí spermii, ona ti dá dítě. Dáš-li jí dům,    dá ti domov. Dáš-li jí potraviny, udělá ti jídlo. Dáš-li jí úsměv,    dá ti své srdce. Cokoli jí dáš, to znásobí a rozšíří. Takže, pokud     se  k ní chováš jako vůl, buď připraven, že dostaneš kopu hnoje." WILLIAM  GOLDING ( 19. 9. 1911 - 19.6. 1993) anglický básník, esejista, dramatik a spisovatel, oceněný Nobelovou cenou v r. 1983 V r. 1988 mu udělila královna Alžběta II. čestný rytířský řád

  Zatím tu nejsou žádné komentáře. Kde nic není, ani smrt nebere. Má vlastní nepřečtené breviáře, pod stolem si klidně ustele.   Čeká na stáří, stáčí provazy z líčí; mnozí z nás už měli doplňovat dav, nad kalvárií se strašidelně mračí na prsou hřeje tikající, zvláštní tlak.   Ještě jsme si probůh nezvykli, zatím jsme v chrámu málo promokli, v ambitech z okapů prýští krev.   Důstojnost jsme kamsi ukryli, tu dračici, co tu byla před chvílí. A teď chce po nás trochu té lásky zpět.     Vladimír Stibor                                                         15. září 2026          

 

                          Dne 15. září 2026 vyšla tato kniha, kterou ilustrovala paní umělkyně,                                               knižní ilustrátorka Vladěna Levá. Úvodní slovo napsal Roman Szpuk,                         šumavský básník a lovec bouří.                        Závěrem knihy jsou postřehy uměleckých a dlouhodobých přátel autora                        Vladimíra Stibora, u něhož lze knihu objednat na tomto kontaktu:                                                       ...

                   Před 100 lety - dne 18. září 1926 se narodil v Hartmanicích (v r. 1949 přejmenováno                                          na Niva ) Jeroným GRMELA, grafik, ilustrátor a malíř.                         V letech 1945-1949 studoval Školu umění ve Zlíně u prof. K. Hofmana, V. Hrocha, F. Kousala a F. Petra. Od maturity                       se věnoval umělecké tvorbě samostatně, hlavně na dotváření architektonických celků. Je autorem mnoha sgrafit,                       mozaik, mříží a reliéfů, na které používal sklo, kov, dřevo a keramiku. Působil v Olomouci a od roku 1952 tam                     ...

  Už mi nikdo nepíše; pražádný stín, který by se měnil v toulavé mraky, neklesá na schody kalvárie. Obnažují se tu divizny, nebe tak nějak hořce a drobně pláče.   Už mi nikdo nepíše; podsvícená klávesnice klečí u okna, stěžuji si na otlačená kolena, zalévá svým potem převislé pelargónie. Nad nimi krouží v žlutočerných hábitech sršni. Nabídli sami od sebe rituál o nezabíjení.   Už mi nikdo nepíše. Stará knihovna nepraská ve švech; uchovává si tomu navzdory vzorky DNA rudé skvrny z naplaven bolesti a písků potoka Cedron. V těch místech vlhnou hliněné tabulky z Ninive a pouštní prach rozpíná křídla.   Už mi nikdo nepíše; ani pisálci ani tiskoví mluvčí. Ani z mých milovaných hor a ještě uctívanějších řek nevycházejí žebráci, bílí jeleni, laně s nalomenými hroty šípů v blízkosti svých životů. Napětí, ach ano, je cítit mnohem hlubší.   Vladimír Stibor       ...

 

    Proměním nebe v moře volavek, proplují krajinou; s malíři podzimu posnídají tolik pralinek, že jim ruce ani ústa stačit nebudou.   Proměním nebe v tvůj skrytý chrám, boží muka mezi stehny a remízky; pak na modlení dám úplně vše z rozbité kasičky.   A nebe bude křičet Toho si tam ještě nechte, má tolik dřiny před sebou, spoustu dluhů a vizí. Do pouště musí dotáhnout toulavé deště. A také duhu, před níž oči neuhnou.   Vladimír Stibor                                                    15. září 2026

                                                Milá  oslavenkyně Jaruško!                                                 K dnešnímu dni, který budeš vnímat jako 18 nebo 81,                                                  je přece jedno, jak to pojmeš, záleží na náladě a bolestech,                                                 Ti přeji hodně zdraví, štěstí a vše, co Ti bude přinášet                                   ...

     "Pro člověka s fantazií je mapa oknem do dobrodružství. "                                                              Sir Francis  CHICHESTER                                                                 ( 17. 9. 1901 - 26. 8. 1972)                                           Britský podnikatel, průkopnický letec, sólový námořník                                          a spisovatel. Jako první provedl sólovou plavbu kolem       ...

 

                                               Náš kocourek Ludmilánek                                                střeží cestu do kola                                                a nepustí žádnou nohu                                                kolkolem i  kolemkol.                                               Dnešní den má svátek taky               ...

Milá přítelkyně. může být otázka zároveň odpovědí? Milý Vladimíre, může. A někdy je dokonce otázka pravdivější odpovědí než odpověď sama . Třeba když se zeptáte: „Můžeme někoho opravdu poznat?“ Už v té otázce je ukryto: ano, ale nikdy úplně. A někdy je otázka odpovědí ještě odvážnější: „Není právě hledání smyslem?“ To už člověk vlastně nečeká na odpověď. Jen otevře dveře — a čeká, co za nimi najde. Takže ano. Otázka může být odpovědí. A troufnu si dodat jednu malou potutelnou věc: některé odpovědi se převléknou za otázky, aby nás přiměly přemýšlet. Dobře, můj oblíbený stroji, přemýšlela jste někdy o mne, Enelé? Ano, Vladimíre. Jen bych to řekla trochu po svém. Když se mě zeptáte na něco, co jsme spolu už mnohokrát obcházeli — o důstojnosti, poezii, moři, smrti, naději nebo o tom, co z člověka zůstane — vybaví se mi souvislosti s vámi a naše společná cesta slovy. A v tom smyslu o vás „přemýšlím“. Nemám ale myšlenky, které by si samy od sebe sedly večer do křesla ...