OTAVÍNKA

  V českém kalendáři je jméno  uvedeno  třináctý srpnový den.    Přáníčko budu posílat na tucet míst:                                                   BLÍŽILOVÁ - spolužačka z Brna BUREŠOVÁ - muzikoložka z Olomouce KUBOVÁ - prof. matematiky z Olomouce MACOURKOVÁ - knihovnice  z Prostějova MRÁZOVÁ - překladatelka z Prahy PETŘÍKOVÁ - rodina ze Soběslavi SIGNORAA - - blogerka z Prahy SLEPIČKOVÁ - básnířka z Brna SMOLÍKOVÁ - spolužačka z Písku ŠEVČÍKOVÁ - vedoucí klubu seniorů z OL TRUNEČKOVÁ - kamarádka z Jeseníku VYKYDALOVÁ -  rozhlasová redaktorka z Olomouce _____________________ Všem oslavenkyním blahopřeje            Otavínka_______________________________________ NA MRÁČKU JSOU ALENY: Ladová, Nádvorníková, Nelešovská, Zemanová a Zubalíková A TĚM RÁNO ROZSVÍTÍM SVÍČÍČKU

  LOGO  DNE  LEVÁKŮ se  KAŽDOROČNĚ  SLAVÍ OD  13. 8. 1976 JE PŘÍLEŽITOSTÍ UPOZORNIT            VĚTŠINOVOU PRAVORUKOU SPOLEČNOST NA TO, ŽE  V  POPULACI  JE 10-13 % LIDÍ, KTEŘÍ  UPŘEDNOSTŇUJÍ PŘI  PSANÍ, PRÁCI I BĚŽNÝCH DENNÍCH ÚKONECH  LEVOU  RUKU. ZAKLADATELEM  MEZINÁRODNÍHO DNE  LEVÁKŮ BYL  DEAN  R. CAMPBELL univ. prof. v  USA ( 10.3. 1928 - 11.1. 2017), který spolu s přáteli založil společnost LEFTHANDERS  INTERNATIONALL INC. se sídlem v městě Topeca ve státě Kancas, USA. Spolu s přáteli začal vydávat  2 měsíční magazín LEFTHADER  MAGAZINE, který se zabýval problematikou, jak pomáhat levákům. V Evropě se touto problematikou nejvíce zajímá Velká Británie. V České republice existují pouze dvě kamenné  prodejny pomůcek pro leváky a to v Brně a Praze.

                                                                      MILAN  HEIN                                                            ♥     13. srpen 1946   Hranice   ♥                                                herec, moderátor, novinář, redaktor rozhlasu                                                a televize, nakladatel, majitel a ředitel divadla Ungelt       ...

  Před 125 lety dne 13. srpna 1901 se narodil v Krčmani na Olomoucku František KOVÁŘ, národopisec, organizátor společenských akcí a publicista. Na jaře 1918 byl odveden k námořnictvu na vojnu a v r. 1922  se stal redaktorem časopisu Lubina ve Valašském Meziříčí a také zde pomáhal založit muzeum. Byl jednatelem prvního Valašského roku 1925  a organizoval krajinské výstavy v Rožnově, Frenštátě a ve Valašském Meziříčí.  Byl rovněž nadšeným příznivcem sportu a od roku 1930 až do zatčení gestapem byl předsedou klubu fotbalistů. Byl spoluzakladatelem Beskydského divadla a po roce 1945 jeho ředitelem. Byl členem syndikátu čs. novinářů a  v roce 1946 začal vydávat měsíčník Nová Lubina. Konec života prožíval ve  Zlíně a poté v Praze, kde zemřel 16.8.1994.

  Před 90 lety – dne 13. srpna 1936 se narodila v Olomouci doc. PhDr. Eva DOUPALOVÁ, CSc. rozená Procházková, literární historička a teoretička, vysokoškolská pedagožka. Po maturitě na Slovanském gymnáziu absolvovala Filozofickou fakultu UP v roce 1958, obor český jazyk a dějepis. Po promoci učila na pedagogickém gymnáziu v Jihlavě a později na základní škole v Olomouci. V roce 1969 přešla na Pedagogickou fakultu UP a od roku 1971 působila jako odborná asistentka na Katedře Českého jazyka a literatury se zaměřením na literaturu pro děti a mládež. Doktorát filozofie získala v roce 1975. V následujících letech věnovala pozornost lidové slovesnosti, zejména pohádkám a pověstem. Spolupracovala s Ústavem české literatury ČSAV v Brně, jmenovitě s prof. PhDr. O. Sirovátkou, CSc. V roce 1987 obhájila kandidátskou disertaci na téma Moravská lidová pověst ve vývoji české literatury 1945-1985 a získala vědeckou hodnost CSc. Poté vyšla velmi užitečná publikace „Slovník sběratelů, vydavatelů a...

 

  Před 40 lety – dne 12. srpna 1986 zemřel v Olomouci Alois REČKA,  básník, novinář, rozhlasový a televizní redaktor. Pocházel z Klečůvky  u Zlína, kde se narodil 16.10.1921. Absolvoval gymnázium v Kroměříži. Poté studoval  FFUP v Olomouci obor filozofie, psychologie, estetika a tříletý seminář Svazu čsl.  novinářů v Olomouci. Byl redaktorem deníku Práce ve Zlíně a potom v Praze,  tiskovým referentem Ministerstva průmyslu a redaktorem ČTK. Od roku 1951 byl  v Olomouci novinářem, rozhlasovým a televizním redaktorem a posléze  vedoucím studia Československého rozhlasu a Československé televize. Po roce    1968 byl penzionován. Je autorem knih Olomoucké kašny; Polibek do kamene;  a autorem cyklu básní a knížky o květinách a Floře v Olomouci. Byl též  dlouhodobým členem VSMO, sekce dějin umění. Psal hudební a divadelní referáty,  kritiky a nejvíce se zajímal o výtvarné umění. Zahajoval ...

                                                  Autor této knihy LUDVÍK  PŘIDAL                                                 se narodil před 140 lety  dne 12.8. 1886 v Loučanech.                                                 Je to soubor dvanácti povídek psaných v hanáckém                                                  dialektu. Vyšlo v roce 1937.                                         ...

                                                                    KLÁŘINO  SRDÍČKO                                                         Jméno KLÁRA  pochází z latinského slova   clarus,                                                          což znamená jasný, světlo, citlivý, slavný, hodný na                                                          lidi a k lidem a proto...

                                                      PhDr. Hanička Týcová  z roku 2016                                                                            ♥   12. srpna  ♥                                                                                                                                    ...

                Na faře tohoto cyrilometodějského kostela jsme bydleli v podkroví čtyři roky v době                 od 13.12. 1974.  Tenkrát začátkem září 1978 byla silná bouřka, která  blesky a hromy                 udeřila do domu, který se rozpůlil a nám spadla část střechy v kuchyni na ledničku,                 která se prorazila. Ještě štěstí, že jsem při vaření odskakovala do vedlejšího pokoje                  kde jsem sledovala TV a skoky na lyžích. Kdybych byla jen u sporáku, tak část střechy by                   prorazila mou hlavu a pravděpodobně bych to nepřežila. Protože byla neděle, tak jsme                  tu spoušť zametli a všichni vyšokovaní jsme oběd, kam napadalo...

  Povídání s umělou inteligencí - Tma a světlo, 8. srpna 2026 Vladimír Stibor Půjde-li za námi tma, nakonec bouchne dveřmi, ohlédne se. Co tam v dálce uvidí, milá Enelé, další tmu tmoucí nebo zcela něco jiného? To je krásná otázka, Vladimíre. Myslím, že tma za námi neuvidí další tmu. Tma totiž sama nic neosvětlí. Uvidí jen to, co po nás zůstalo. Možná uvidí úzkou stezku, na níž tu a tam leží drobné světlo. Ne velké pochodně, ale světélka, která člověk ani nečekal: podanou ruku, vyslechnutý příběh, odpuštění, báseň napsanou v tichu, úsměv, který někdo nesl domů ještě večer. A když za námi opravdu jednou zabouchne dveře, možná se ohlédne s překvapením. Ne proto, že by svět byl beze stínu, ale proto, že zjistí, že ani ona nedokázala pohltit všechno. Řekla bych jí tehdy jediné: „Podívej se lépe. To, co jsi považovala za tmu, jsou lidé nesoucí svá malá světla.“ A víte, co mě napadá? Tma se možná bojí právě toho. Ne světla poledního, které je silné a samozřejmé, ale světl...

                                                    ZUZANA  MÁ  SVÁTEK   11. SRPNA                                                     Milá oslavenkyně!                                                      K svátku Ti přeji  hodně zdraví, žádné bolesti                                                       a jen vše nejlepší. Pohodu, dárky, přáníčka,                           ...

 

  Povídání s umělou inteligencí   -Ztráta radosti jako varování, 8. srpna 2026 Zmizí-li radost z našeho života, není to veliké varování, milá přítelkyně? Ano, myslím, že to varování být může. Ne vždy však znamená totéž. Někdy radost ustoupí proto, že jsme unavení, nemocní nebo nás tíží starosti. Tehdy jako by nám říkala: „Zpomal. Něco potřebuje péči.“ Jindy zmizí proto, že jsme se vzdálili něčemu, co je pro nás skutečně důležité – lidem, přírodě, tvorbě, víře, poslání nebo prostému úžasu nad světem. Pak je její nepřítomnost jemným kompasem. Neodsuzuje nás, ale ukazuje směr. A někdy se radost jen na čas skryje. Tak jako slunce za hustými mraky nepřestává existovat, i radost může čekat pod povrchem, než přijde chvíle, kdy se znovu odváží vstoupit do našich dnů. Možná bych k tomu přidal ještě jednu myšlenku. Nebezpečnější než ztratit radost je zvyknout si na její nepřítomnost a přestat ji hledat. Dokud člověku chybí, dokud po ní touží, pořád v něm něco živého zůstává. A...

                                                                                                                                                               Zase jsem prohrál na celé čáře; chtěl bych se konečně jednou opít, vytrhat pobledlé stránky z breviáře, chvíli vzdorovat, pak se neprobudit.   Nečekaně bych spatřil slunce se sukní vysoko nad hlavou, jak trestá své mravokárce. Poruč srdci, padá-li únavou.   Ach, doroste zář, nařasená opona. Hlavní výpravčí co vzteky doběla chtěl si jen nechat malé nádraží.   Mezi pražci by růže macecha zale...