Tomáš Přidal Mám v hlavě víkend, který nikdy nekončí, tvé teplé slovo, jež akordy duše pohladí. Brzké políbení, probouzející mrtvé, a živým obnovující radost, zakódovanou v chvíli přítomné. Mám v krvi dobrou modrou, plachost urozeného býka, nikdy nekončící nadšení z lásky k druhým, k odkazu předků, zanechávaje jejich otisky, tam kde mají být... V tichém smíření upíjím kávu Osudu, zatímco zvenčí zní melodie taneční. Jsme kapky zimní, a vpíjíme se do dnů, které jsou zítra historií, ale my dnes žijeme pro všechno! Mám v hlavě víkend, který nikdy nekončí, a v přesném pokání duše odříkám nazpaměť celý svůj život. Víkend, který nikdy nekončí v sobě skrývá tajemství požitku, představuje bohatství metafyzična i sny, které si plníme (do sklenic - po milostném probuzení).