O VODNÍCH ANDĚLÍCH
Nenechá se nic dělat, jednoho dne se vrátí andělé; budou do nás vší silou řezat mráz nám bude běhat po těle. Budou se ptát a slova křižovat; vytáhnou vzácné ryby na molo. Jednomu by se chtělo zaplakat, šupiny perleti přilepí na čelo. Připustí Jsme možná odjinud; v zahradách, kde se v pase láme stud, nalezneme dům i říční tůně, mnoho zbožných štik, dravých barakud. V modlitbách pluje štěstí nebo lidský pud? Poslední z andělů za všechno může. Vladimír Stibor 31. srpna 2026