OTAVÍNKA

  Ti, co nepřicházejí, jsou nepřicházeči. Proč neodpustit a navíc ještě trápit sám sebe. Pak se objeví vizionáři, umělecká inteligence, ta nejjednodušší, co zatím není zpoplatněná, nakonec se zatřpytí náušnice kdysi dávno ztracená v autě a žhnoucí dodnes milováním.   Vše do sebe zapadá; vyschne řeka Pád, zprůhlední se tma, v milevském klášteře děkan Jakub   se pootočí ke slunečním hodinám. Nadme se pýchou a řekne Chtěli mě potrestat, když jsem se zapletl s místními malíři. Ustál jsem to.   Vladimír Stibor                                           1. února 2024