OTAVÍNKA

  Hlavou mi běží spousta myšlenek, která z nich vyhraje maratón nevím, ale upřednostňoval bych tu, jak do jedné věty vložit celý svůj život.   Možná na to stačí pouhé jméno toho, koho doopravdy milujeme… Možná stačí, i přesto, že nás  neúnavně  pronásleduje našimi tužbami & sněním.  Dohání nás k neskutečně příjemnému šílenství, rozdává hřejivé údery srdce, taktně přihrává polibky, a my je oplácíme po štědrých dávkách vroucné lásky.   Tomáš Přidal

Zapěj píseň, tu, na kterou jsi mě přiměla tančit. Zapěj píseň, ódu pro mou radost, radosti minulé i budoucí. Zapěj píseň v prázdném sálu, kde poslouchají oživlé stěny. Zapěj píseň, nech mě sáhnout do výšin tvého hlasu. Zapěj píseň, protni mraky souzvukem melodií, až se země otřese! Zapěj píseň, prosím a žádám tě; kolikrát to mám ještě zopakovat...?  Zapěj píseň a já tě doprovodím do bezpečí svými houslemi, kde můžeš odpočívat na vavřínech pěvecké slávy. Neusínej ovšem nadlouho,  prospala bys  Čtyři roční doby, a to by se jistě klasikům hudby nelíbilo... Zvláště pak  Mistrovi Vivaldimu. Zapěj sedmkráte píseň radostnou... Zkus vydržet na jedno nadechnutí  & napodruhé se o to nepokoušej. Hudba na třetí  je akustická matematika virtuozity, kde každá stopa hlasu má své vlastní kvantitativní vyjádření.   Tomáš Přidal

PŘED 170 LETY DNE 23.BŘEZNA ZEMŘEL ANTONÍCH  BEDŘICH  ŠENK,

Spíme na rušných křižovatkách života, náš život je jedna Velká jízda, nikomu nic neříkáme zadarmo, přec peníze přežijí i nás samotné. Líbáme kaluže čisté dešťovky, jsme chodící úkazy postmoderny, žádná osoba z našich kruhů nikdy nevystoupí skrz cenzuru. Jsme dokonale utajení? Jsme Anonymní buditelé dvacátého prvního století, jsme uzavřený společenský subjekt, jsme Tváře bez pravých jmen, jsme políbení oživlými Múzami... ...onoho  večera, kdy slovo změnilo se v uchopitelnou vznešenost a krása duše nabyla uvěřitelného významu, jakožto i prokletí v neživý tvar souvětí. Souvětí, jež nadvakrát zlomilo stíny a jednou provždy definovalo nekonečnost, v které se cítíme svobodní i uvěznění, obdobně jako zůstává naše  ne patrná stopa v přenosu myšlenek  skrz  prostor & čas.   Tomáš Přidal

Viděl jsem stromy Moře stromů Koupaly své kmeny Ve vodě listoví   Viděl jsem bizony Běželi lesem Poráželi stromy Listy zkrápěla voda   Byly mokré Byly vážné Byly moje Jedině moje oči   Ucítily těžkou půdu Pod nohama Zapouštěly slepé kořeny Setrvaly na věčném místě   Tisíce povážlivých létozim…   Ač jsem mlád Byl kdysi Cítím ten prázdný větřík Pořád se stejnou tváří   Uvnitř těla Dušní schránky   Jako když jsem mámě Kradl stříbrné klíče A zkoušel odemknout Kmeny stromů   Nikdy se neotevřely Ale já pochopil Spoustu skrytých významů Vrytých do jejich struktury   Podle zvrásněné kůry Na matčině stromě Jsem poznal Kdy přijde zvrhlá bouře   Kdy ona otevře nitro Vypustivše hromové jezdce   Ale kdy přijde Ta pravá láska Kdy zaklepe na můj strom…? Možná jsem jen malý klacek   To nevím doteď…           Tomáš Přidal

V těchto dnech se objevila mezi milovníky poezie básnická sbírka Vladimíra Stibora "Stébla sopečného původu" . Vyšla v Karlových Varech v nakladatelství Bc. Václava  Rysková. Má 75 číslovaných stránek na kterých je publikováno padesát básní, kde je sedm ilustrací dcery autora knihy Luciána Křížová - Stiborová a jedna půvabná kresba plně  vyjadřuje název knihy. Před závěrem knihy je fotoportrét autora z poslední doby, kterou vytvořil jeho syn Štěpán talentovaný fotograf.. Vybrala jsem nejen básně, ale též ilustrace na stránce 67-69 s názvem Zdvojené krajiny. Taky nádhernou báseň   Co jsem ti nestačil říct  na str. 54-57, kterou pochopí jen milovníci knih, knihovníci a knihkupci. Jde o současnou situaci, kdy se celé regály plné knih házejí do stoupy. 

  Hodináři času Bubeníci srdcí Mechanici těl Vy všichni, slyšte!   Je krásné vidět vás Při práci Žít s vámi A díky vám   Probouzet se Díky vašemu umu Upíjet onu lásku k vám Vděčně malovat radost   Z dešťových pohárků chuti Sladce se smát medu Zlehka odhánět tíseň Onu těžkou atmosféru   Jak krásně jste Synchronizace Je vaší předností Jako spontánní polibky   Na tváři motýla Jste udělali kus práce Křídla sestrojili ve vážnosti Malé srdíčko rozbušili vášní   Odteď chci létat Od Času k Času V období mezi dvěma epochami Padat jedině smíchy     Žít vzletně a pádům se smát... Tomáš Přidal