Moje největší kamarádka, s kterou se přátelím od roku 1951, slaví dnes životní jubileum. Bydlely jsme nejen ve stejné ulici, ale i v domě sousedícím. Vždy jsem jí obdivovala, protože všechno uměla. Vystudovala Karlovu univerzitu v Praze obor matfyz a pak se celá léta věnovala pedagogické činnosti. Učila na středních školách v Třeboni a Písku. Kdykoli přijedu do milovaného města, tak u ní nocuji. Je milé dívat se z okna na píseckou věž a připomínat si tak podobný pohled z domu, kde jsem žila dvacet let. Před pěti lety, když jsem byla hospitalizována v nemocnici ve městě nad Otavou kvůli operaci kýly se o mne vzorně starala. Z příbuzenstva kol kolem za mnou nikdo nechodil, ale Libuška i přes tropické teploty, každý den za mnou přišla a přinesla něco na zub. Poté jsem u ní pobývala ještě dva měsíce. Nikdo by o mojí maličkost tak nepečoval. Byla jsem tam jako v bavlnce. Nikdy nebudu mít...
