OTAVÍNKA

                                                   Ve středu 2. 9. 2026 jsem ve 13:30 odjela                                                     taxíkem na poštu u hlavního nádraží, abych                                                     si vyzvedla důchod a poplatila různé složenky.                                                    Při té příležitosti jsem nachodila celkem 500 m.                           ...

 Dnes v noci 29. 7. 2026 jsem nemohla spát, protože jsem měla tak kruté bolesti,  že jsem nemohla ani ležet, ani brečet, ani dýchat, děs běs. Vzala jsem si dva prášky  jménem PARALEN, ale začalo to trochu účinkovat až za hodinu. Ráno jsem potřebovala být fit, protože jsem potřebovala jet na poštu, abych vyřídila změny účtů  za internet za televizi a další. Pořád mi chodí nějaké podvodné oznámení, že mám nedoplatek dva dny poté, že mám přeplatek nebo, že jsem něco nezaplatila a pak zase, že jde o omyl. Jeden, aby měl k ruce nějakého poradce, nebo aby se zbláznil  ještě předtím. Před osmou hodinou ranní jsem taxíkem jel  na poštu a  silnice byla neprůjezdná o dvě hodiny, když jsem jela zpět byla průjezdná a zase tam byly zcela jiné dopravní značky. Když je jeden imobilní, tak se dostává zcela do pasti, která je nepřehlédnutelná. Ušla jsem pěšky 1400 m.

 Dnešní cesta 16.6.2026 na poštu u nádraží byla složitá, protože dopravní  organizace  v Olomouci je poslední dny nepřehledná, Dneska na Příčnou nevedla žádná cesta,  protože všude byly jednosměrky. Pan řidič chca nechca musel porušit pravidla, protože bych to pěšky více jak 500 m neušla. Mám sice chodítko, ale vzdálenost větší jak 100 m. nepřejdu. Nevím, jak to budeme dělat dál, vlastně ani sanitky k domu se seniory správně  nedojedou. Asi budou muset spoléhat na  Policii, která přimhouří oko, protože ani oni nevěděli jak dojet k našemu domu. To je tak vždy, když cestu určují lidi od zeleného stolu, kteří možná ani neseděli za volantem. Pěšky jsem dnes ušla 400 m. S O2 byly taky problémy, protože podle pracovníků ČSOB to vypadá jako podvod, Tak musím počat, až přijde někdo, kdo tomu rozumí, ale to já bohužel nejsem. Doslova jsem z toho byla vedle. 

  Vzhledem k tomu, že jsem neměla žádné peníze v hotovosti, musela jsem dojet   na poštu, vybrat důchod, poslat zásilky a pak se vypravit k praktickému lékaři, protože už mě dochází opiátové náplasti. Taxík BaW je od dnešního dne dražší o  40 Kč. , to zn., že základní sazba paušálníčku činí 129,- Kč. Pak jsem si chtěla zakoupit v lékárně mast s vitaminem E, ale oni ji neměli. Pravda bývá k dostání  ve Zdravotních potřebách, ale ne vždy má službu ochotná paní, která mne obslouží i když mám chodítko.             U praktického lékaře se mi dnes dostalo měření a vážení. Tlak jsem měla doslova jedinečný a to 135/75 a tep ;71. Taky jsem byla změřena na výšku a tak jsem zjistila, že rostu do země, protože jsem měřila 172 cm. Když jsem byla mladá, tak jsem měla na výškovém ukazateli 182 cm. A nejvíce spokojena jsem byla  s váhou, protože jsem za 3 neděle zhubla  7 kg. Celkem jsem  našlapala s chodítkem 800 m.

  Sobotní dopoledne 14. března bylo skoro kouzelné. Jela jsem na poštu v času, kdy otevírají  úřad a nebe bylo azurové. Akorát jsme se téměř nemohli vymotat z ulice Příčné. Všude kolem byly zákazy vjezdu  nebo výjezdu, protože kol kolem bylo vše rozkopané. Na můj dotaz, že někudy musel přijet na udanou adresu, odpověděl řidič, že už cesta na Příčnou vypadala podobně. No, nakonec jsme si různými neznámými uličkami vymotali, ale bylo to, jako byste vjížděli do místa nikoho. Mnoho aut si s tím taky nevědělo rady a  jejich vjezdy i výjezdy nedávaly smysl.  Když jsme několikrát potkávali stejná auta, tak se řidiči z otevřených okének domlouvali kudy kudy cestička. A doslova musely porušovat zákazy, protože zřejmě tu část uzavírali páni, kteří tento úsek města vůbec neznali. Když jsme se konečně vymotali z tohoto uzlu ANO ANO, NE NE, tak řidiči byli doslova schváceni, protože ta správná cesta byla včera ještě utajená. Při mém vyřizování na poště pan řidič čekal před o...

 Knihovnice, která za vysněnou knihovnu v Olomouci opustila v roce 1965  město Písek, kde měla slíbené místo, ale ze záhadných politických důvodů ho nedostala, změnila svůj stav a vdala se. Ano, to vše se stalo  před 61 lety. Letos vyšla její kniha s názvem SEDMNÁCTILETÁ s vročením 2025. Je to vlastně  historie  blogu, který psala od roku 2008, vzpomínky na život, jakož i fejetony, pohádky, příběhy, sny, básně a kde co. Stačí otevřít někde knihu a číst.       Dnešní podvečer jsem se dozvěděla, že kniha se zastavila v ulici jménem Harantova, kde Otavínka žila v letech 1946-1965 vedle tohoto domu poblíž čísla 1495. Tam bydlí její kamarádka, s kterou se potkala v roce 1951. Z Olomouce odešla v bublinkové obálce v pátek 6.3. prioritně. Možná už došla i do písecké knihovny nebo na Slovensko. Ale to se možná budeme dozvídat den ode  dne, jaké jsou cesty poštovních doručovatelů.

  Taky by se dnes mohlo napsat Zázračné jednání.   Vzhledem ke skutečnosti, že se nesmí v jeden   den posílat více dopisů jak pět, musela jsem   jet na poštu i v sobotu a mělo to tu výhodu, že   tam nebyl téměř nikdo. Anebo možná ještě spali.   Už tím, že objednaný taxík přijel načas se zcela   neznámým a velmi slušným řidičem, mne mile   naladilo. Pokud se posílají knihy do zahraničí, musí se vyplňovat mnohoúdajový  lístek pro celní úřad a knihu byť tenkou nelze posílat jako dopis, ale jen jako balík za 300 a více korun. Tak mi to bylo sděleno v pátek 6.3.  Vybrat si jinou poštu nelze, protože ani nevím, kde jaká další je. Když je člověk imobilní, tak na výběr moc nemá. Zvolila jsem si tedy okénko balíky a tam obsluhoval mladý muž, se zcela jiným přístupem k zákazníkovi. Předně mě nabídl, že mi vyplní nový tiskopis, protože nevidí důvod, proč bych to měla posílat za nejvyšší  poplatek. Tak jsem mu sdělila, že ten tiskopis jsem dost...

                                                           Tato kniha, která byla pokřtěna                                                             dne 25. 2. 2026 v olomouckém                                                             muzeu se vydala na cestu za                                                             čtenáři. Na poště berou najednou           ...

 Přesto, že jsem dneska jezdila taxíkem tam a sem, ušla jsem celkem 900 m.  Zprvu jsem jela do lékárny ve SPEA a odtud do Sázavanu pro cereální veku. Pak jsem měla zamířeno do Zdravotních potřeb, ale protože jsem byla na 9 hod. objednána na poštu, jela jsem nejdříve tam a pak zase do města do ZP a pak teprve do Hodolan. Celkem čtyřikrát jsem se musela otočit a to taxíkem City. BaW  měl dnes dojezd na jednu jízdu 45 minut, takže to nebylo možné. Bratr ČSČK hned poznal, že jsem dnes dala nohám, co proto, protože byly fialové. Taky jsem náramně utrácela a to zejména ve Zdravotních potřebách, protože  obvazy a podpůrné řasy na kladívkové prsty stojí dost peněz. Něco vám nefunguje a tak je třeba to zprvu vyzkoušet.

 Dnes, v pondělí 19. ledna jsem byla objednána na pracovišti bankovních   úkonů pošty, protože jsem potřebovala učinit něco, co sama nezvládám.   Vždy se musím objednat, aby to se mnou někdo učinil. Bankovní účetnictví   neumím a asi ani umět sama nebudu. Už mám velice mnoho let, abych to Hlavní nádraží vedle pošty  pochopila. Po té jsem šla ještě něco nakoupit, ale horce těžce, neboť bolesti nohou byly neúměrné. Všechny úkony trvaly 130 minut. Po návratu domů mi volala sousedka, proč jsem jí neotevřela. Neslyšela jsem jí. Doslova mě vynadala, že mi na klice nechala tašku s dobrotami. Já tam ale nic nenašla. Zřejmě si někdo udělal hostinu. Prý tam byli nějací řemeslníci. Já tam nenašla, ani řemeslníky, ani dobroty. Jinak jsem byla zcela zdecimovaná. Po 14 dnech nechození jsem dnes odcupitala 800 m a velmi mne to zmohlo. Za necelou hodinu  přišel pán, jehož vizitkou je přesnost. Chodí vždy na minutu přesně. Potřebovala jsem udělat něco na počítači a od zítř...

  Byla uskutečněna dne 11. prosince taxíkem na poštu.  S velkým překvapením  přijely oba vozy v dojezdu 7 minut a poštovní zásilka byla odeslána prioritně, aby přišla Margitce, která oslaví v sobotu narozeniny včas. Ale stejně mi bylo sděleno, že to dříve jak v úterý nedojde. Nejdříve jsem čekala na ochotného člověka, který by mi to na poštu donesl, ale marně. Nikdo se neobjevil a já na to neměla. Nemohla jsem se postavit na nohy, protože mi je třikrát týdně škrabou. Dnes jsem se nadopovala prášky a  kolem poledne to uskutečnila. Nešla jsem jinam než na poštu, protože kdykoliv propojím svou cestu i do pekařství na nádraží, tak nejen hodně utratím, protože mě honí mlsná, ale nedokážu silnou vůli to překonat. Dnes se mi chtělo tak moc spát, že jsem opravdu poslala jen dopis a jela domů. Ušla jsem 600 m.

 Dnes na svátek Kateřiny jsem se musela dopravit na poštu i na nádraží, abych  vybrala peníze na Vánoce a zakoupila něco k snědku. Pršelo a bylo mokro, ale  neklouzalo. Přemohla jsem sama sebe, objednala taxíka a odjela k hlavní poště, kde jsem byla objednána. Po týdenním nechození, to bylo složité, ale zvládla jsem to. Pak jsem ještě šla do několika obchůdků. které jsou v prostoru chodeb hlavního nádraží. Celkem jsem ušla tam i zpět 500 m .  Pravděpodobně firma BaW měla nového řidiče, protože měl noblesní vychování a pomohl mi do auta i z něj. Není to obvyklé, ale velmi příjemné.

 Dnes a denně mám na  účtu lákadlo jak je výhodné posílat zásilky  přes balíkovnu za 50,- Kč. Jenže má to háček. Musíte mít extra aplikaci, ale to mobil Alighátor neposkytuje. Takže místo padesáti  platíte 350 korun. Trochu rozdíl, že? Ráno jsem zabalila zásilky a odjela taxíkem na poštu u hlavního nádraží. Pak jsem se zastavila ještě v pekařství v budově ČD a zase jsem se vrátila na parkoviště taxíků.  Mezitím jsem složitě odchodila 500 m. 

 Dne 12. září jsem sice jezdila pořád dokola taxíkem, ale také chodila.  Na svátek knihovnice Marie, s kterou jsme se neviděly pět měsíců,  jsme si objednaly místečko v rockové kavárně U Elviska na 15 hodin.  Ještě předtím jsem se nechala dovézt taxíkem na hlavní nádraží a došla                               na poštu, kde jsem si koupila bublinkové obálky. Jak má jeden chodítko,                               tak nemůže nakupovat v obchodě se schody a musí vyhledávat jen                               bezbariérové přístupy, což je někdy dost složité. Pak už záleží na ochotě                               obsluhujícího personálu. Z pošty jsem šla pěšky po Masarykově třídě a ...

Před 80 lety - dne 28. července 1945 zemřel  v Olomouci Josef RYPKA,  legionář, poštovní úředník. Pocházel z Ústí nad Labem, kde se  narodil 12. 8.1872 v rodině pracovníka železnic. Obecnou školu vychodil  v Provodově u Václavic a gymnázium začal studovat v roce 1883  v Litomyšli. Ještě před koncem prvního roku přešel na Slovanské  gymnázium do Olomouce, kde maturoval s vyznamenáním v roce 1891.  Začal pracovat u poštovního úřadu v Olomouci 1. a v období od 1908 byl  deset let na poštovním nádražním úřadě v Přerově. V listopadu 1918 byl   povolán zpět do Olomouce, kde spravoval poštovní úřad Olomouc 1.  V roce  1921  byl jmenován ředitelem a působil zde do roku 1931, kdy šel do výslužby.  Byl horoucím vlastencem, aktivně pracoval i v Matici školské, Národní jednotě,  Klubu přátel umění, v Botanické zahradě, v Nezávislé jednotě legionářské a V...

  Já tomu nerozumím, čím to je? Posíláte-li obyčejné psaní z Prahy na území Čech, konkrétně např. do Červené Vody u Ústí nad Orlicí, dojde hned na druhý den. Pokud ovšem sídlí adresát v Olomouci, tedy na Moravě a jde o stejnou zásilku a stejný postup - jde dopis obyčejný 17 dnů.  Někteří obyvatelé Olomouce tvrdí, že je to tím, že pošta v Olomouci se chová jako většina Hanáků a dává si na čas. Když jsem se před časem ptala  na poště čím to je,  bylo mi řečeno, že v Olomouci je pošta doručována jedenkrát za týden a ten týden OLOMOUCKÝ  trvá 21 dnů a ne 7 jak je obvyklé. Jeden by z toho plakal. Pokud někdo víte, kde je to jádro pudla, ozvěte se. V tomto královském městě bydlím  šedesát let, ale tak špatné doručovací služby jsou  zejména od roku 2020.  Na ředitelství pošty mi bylo sděleno, že bydlím na špatné adrese. Že kdybych bydlela ve středu města, tak tam je pošta doručována  jednou za sedm dnů. Ale člověk se nemůže pořád stěhovat.

 Ano, dnes v pátek 9. 5. jsem se vypravila s chodítkem na poštu.  Vzhledem k tomu, že sama neovládám bankovnictví, jezdím na  poštu, kde je poradkyně, která poradí a pomůže. Ač svítí sluníčko, fouká ledový vítr a ráno byly 3 stupně mrazu. Vždy se objednám,  abych nemusela dlouho čekat a taky měla jistotu, že tam bude ta správná paní, která umí.      Ještě jsem vyjela před devátou na hlavní nádraží ČD. Měla jsem cíl, koupit ovoce. Ale  obchod s ovocem tam už není. Vznikla tam  večerka. A tak jsem si koupila jen něco na zub a odjela na poštu. Tam byl asi 20 minutoý problém, protože se nedařilo internetové připojení a paní Lada musela volat "přítele na telefonu", aby poradil a pomohl. Pak jsem přes půl hodiny čekala na taxi. Ušla jsem suma sumárum 1 300 m.

                                              Věštkyně nebo vědma je pro žijící v Praze nutná.                                                Během měsíce ledna se mi třikrát potvrdila ona                                                nutnost. Když pošlete balíček nebo doporučený dopis, tak doručovatel, který se ani neobtěžuje, aby zazvonil, natož, aby vložil do schránky nějaké oznámení, že adresát nebyl zastižen, ale můž...

                                  Dnešní den 6. ledna 2024 je datum, které se jmenuje Tři králové.                                  Uvedená jména králů Kašpar, Melichar a Baltazar se píší po příspěvku                                  na Charitu na futro dveří  K + M + B a letopočet. Dříve narození si zas                                  opakují   než opouští byt, tato slova: " klíče + mobil + brýle."                                  Moje dn...

 Dnes 7. prosince 2023 jsem šla navštívit  do přízemí Elišku.  Na chodbě stáli jacísi chlapci, že brigádníci z pošty a hledali jména na schránkách. Na chodbě už byla skoro tma. Když jsem se zeptala, zda taky pro mne něco nemají, tak říkali, že před chvílí dávali do mojí schránky obyčejný dopis. Ano, byl bílý s razítkem odeslání 28.11. a posílaný z Olomouce -Nedvězí do Olomouce -Hodolany. Deset dnů putovalo parte Jaroslava Suchomela, který měl pohřeb už 5. prosince. Velmi mě to dojalo, hlavně proto, že jsem se ani nemohla rozloučit. Večer jsem si zapálila svíčičku.      Omlouvám se všem pozůstalým a celé rodině a přijměte   UPŘÍMNOU  SOUSTRAST ČEST  JEHO  PAMÁTCE!   Počet kroků z prvního patra do přízemí činil 200 m. Dnes taky od rána natírali zeď na chodbách jakousi olejovou barvou, z které jsem dostala alergický záchvat a velmi jsem se dusila.