OTAVÍNKA

  Zatím tu nejsou žádné komentáře. Kde nic není, ani smrt nebere. Má vlastní nepřečtené breviáře, pod stolem si klidně ustele.   Čeká na stáří, stáčí provazy z líčí; mnozí z nás už měli doplňovat dav, nad kalvárií se strašidelně mračí na prsou hřeje tikající, zvláštní tlak.   Ještě jsme si probůh nezvykli, zatím jsme v chrámu málo promokli, v ambitech z okapů prýští krev.   Důstojnost jsme kamsi ukryli, tu dračici, co tu byla před chvílí. A teď chce po nás trochu té lásky zpět.     Vladimír Stibor                                                         15. září 2026