LITOVELSKÁ KNIHOVNICE
Před 10 lety - dne 19. září 2016 zemřela v Litovli Marie ŠIKOVÁ, knihovnice, kulturní
pracovnice, ředitelka knihovny v Litovli a vedoucí Hudebnin v Olomouci Pavelčákova
ulice. Narodila se 1.3.1929 v Ješově, nyní Luká jako nejmladší jménem Doleželová. Brzy
jí zemřel tatínek a maminka se po druhé vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy.
Zemřela při předčasném porodu a otčím, aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby
a holčičku Marušku dal o Útulku pro sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci
kyčle a nohu kratší, tak nemohla skoro chodit. Zprostředkovali ji zadarmo léčení v
Nemocnici svaté Anny v Brně, kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením
této nemoci. Maruška byla po dobu léčení chovankou kláštera Vincentek. Za rok se naučila
chodit, ač trochu kulhala. V klášteře byla do 10 let a pak šla jako doprovod jedné chovanky
v létě k sedlákovi do Chvalnova u Kroměříže. Na statku si veselou holčičku oblíbili a tak se
do kláštera už nevrátila. Její starší sestra Hana, když dovršila 21 let, se cítila povinována
postarat o své mladší sourozence. Byla válka, a tak sestru odvezla do Litovle, když
měla 14 let, aby pracovala jako služebná v tvarůžkárně u Vaňků. V roce 1945 si
vymohla vyučení v obchodě a dostala se do centra kulturního dění, protože Karel
Vaněk, byl v Litovli váženou osobností. Provozoval kino, hrál divadlo, byl členem
pěveckého kvarteta. V roce 1951 byla tvarůžkárna i mlékárna zavřeny, pan Vaněk
zemřel a Majka po vyučení prodavačkou si doplnila vzdělání zprvu jen v kurzu pro
ředitele okresních lidových knihoven ve Štiříně (podzim 1954) a pak dálkovým studiem
Osvětové školy v Brně, kde maturovala (v roce 1959). Uplatnila se ve veřejném životě
v Litovli, kde pracovala na okresním úřadu jako referentka pro zájmovou činnost a od
června 1954–1957 byla ředitelkou knihovny v Litovli. Poté pracovala jako vedoucí
knihkupectví na náměstí a v červnu 1957 se provdala za Lubomíra Šika, technika
litovelské Tesly a stala se jeho spolupracovnicí na poli kulturním i kronikářském.
Vedli spolu skautské tábory, uplatnila se též v divadle a hrála závodně šachy.
Normalizace jí zařadila mezi nositele kontrarevoluce v Litovli a byla zbavena funkce
vedoucí prodejny. Přeložena byla pak do Olomouce, do prodejny hudebnin na ulici
Pavelčákova. Brzy se z tohoto místa stalo centrum informací nejen pro studenty a
pedagogy univerzity. Po roce 1989, kdy odešla do důchodu se ještě několik let
věnovala organizaci různých akcí pro seniory.
ČEST JEJÍ PAMÁTCE!


To byla určitě velmi zajímavá paní, asi bychom si rozuměly, kdybychom měly možnost se potkat.
OdpovědětVymazatKnihovnice Svatka