LITOVELSKÁ KNIHOVNICE

      Před 10 lety - dne 19. září 2016 zemřela v Litovli  Marie ŠIKOVÁ, knihovnice, kulturní

      pracovnice, ředitelka knihovny v Litovli a vedoucí  Hudebnin v Olomouci Pavelčákova

     ulice. Narodila se 1.3.1929 v Ješově, nyní Luká jako nejmladší jménem Doleželová. Brzy

      jí zemřel tatínek a maminka se po druhé vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy. 

      Zemřela při předčasném porodu a otčím, aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby

      a holčičku Marušku dal o Útulku pro sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci 

      kyčle a nohu kratší, tak nemohla skoro chodit. Zprostředkovali ji zadarmo léčení v 

     Nemocnici svaté Anny v Brně, kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením 

     této nemoci. Maruška byla po dobu léčení chovankou kláštera Vincentek. Za rok se naučila 

     chodit, ač trochu kulhala. V klášteře byla do 10 let a pak šla jako doprovod jedné chovanky 

     v létě k sedlákovi do Chvalnova u Kroměříže. Na statku si veselou holčičku oblíbili a tak se

     do kláštera už nevrátila.  Její starší sestra Hana, když dovršila 21 let, se cítila povinována 

    postarat o své mladší sourozence. Byla válka, a tak sestru odvezla do Litovle, když 

    měla 14 let, aby pracovala jako služebná v tvarůžkárně u Vaňků. V roce 1945 si 

    vymohla vyučení v obchodě a dostala se do centra kulturního dění, protože Karel 

    Vaněk, byl v Litovli váženou osobností. Provozoval kino, hrál divadlo, byl členem 

     pěveckého kvarteta. V roce 1951 byla tvarůžkárna i mlékárna zavřeny, pan Vaněk

    zemřel a Majka po vyučení prodavačkou si doplnila vzdělání zprvu jen v kurzu pro 

    ředitele okresních lidových knihoven ve Štiříně (podzim 1954) a pak dálkovým studiem 

    Osvětové školy v Brně, kde maturovala (v roce 1959). Uplatnila se ve veřejném životě

    v Litovli, kde pracovala na okresním úřadu jako referentka pro zájmovou činnost a od 

   června 1954–1957 byla ředitelkou knihovny v Litovli. Poté pracovala jako vedoucí 

   knihkupectví na náměstí a v červnu 1957 se provdala za Lubomíra Šika, technika 

   litovelské Tesly a stala se jeho spolupracovnicí na poli kulturním i kronikářském. 

   Vedli spolu skautské tábory, uplatnila se též v divadle a hrála závodně šachy. 

   Normalizace jí zařadila mezi nositele kontrarevoluce v Litovli a byla zbavena funkce 

   vedoucí prodejny. Přeložena byla pak do Olomouce, do prodejny hudebnin na ulici 

   Pavelčákova. Brzy se z tohoto místa stalo centrum informací nejen pro studenty a 

   pedagogy univerzity. Po roce 1989, kdy odešla do důchodu se ještě několik let 

   věnovala organizaci různých akcí pro seniory.

                                                     ČEST  JEJÍ  PAMÁTCE!