OTAVÍNKA

  Dnes odpoledne jsem dostala fotografii kroměřížské básnířky   Svatavy Mášové, která seděla na lavičce Jiřího Wolkera poblíž  ART kavárny AVATARKA.   Náměstí T.G. Masaryka č. 22  v Prostějově Zda tomu opravdu tak je, bude muset říci majitelka ART KAVÁRNY  AVATARKA  paní  Iva Polická, protože naše cesta kolem už byla v noci, kdy návštěvníci a nerodáci neví.   Poprvé jsem se o této nádherné soše dozvěděla od studentek gymnázia Jiřího Wolkera dne 28. 1. 2023 na autorském čtení Tomáše Přidala. https://otavinka.blogspot.com/2023/01/tomas-pridal-ohromil.html    Jakmile se moje mobilita zlepší, určitě si k lavičce zajedeme, protože ne nadarmo se říká, " že básník k básníkovi sedá".   " Na básnících je, aby našli velikost doby. Srovnávejte a najdete moudrost dneška." Jiří Wolker 

  Dne 7. února 1922   se narodil ve Vnorovech u Strážnice Jan SKÁCEL, básník a prozaik. Pocházel z rodiny učitele. Studoval gymnázium v Břeclavi a v Brně   Králově Poli, kde maturoval. Poté krátce pracoval jako uvaděč v kině, ale záhy byl totálně nasazen na stavbách v Rakousku. Po válce studoval na Masarykově univerzitě a od roku 1948 pracoval jako redaktor kulturní rubriky brněnského listu Rovnost a poté v rozhlasu. Od roku 1963 byl šéfredaktorem časopisu Host do domu a Revue otevřené kultury. Když byl v roce 1969   časopis zakázán, publikoval v samizdatu. Jeho knihy mohly vycházet až od roku 1981   to zejména v brněnském nakladatelství Blok. V osmdesátých letech spolupracoval také s divadelními scénami, především Mahenovou činohrou v Brně a pražským Divadlem na Vinohradech. Jeho tvorba má blízko k moravské lidové poezii, k poezii meditativní. Významná literární oc...

  Jiskřičky dětského těšení naděje v prstících a nedočkavost v celém dětském těle . . .   Všechno je poprvé   I touha neznámá nahlédnout za vesmír a najít Stvořitele                                                                                                                                          ...

  Zas přijde čas kdy hvězdy rozsvítí tisíce dětských očí Všechno se kolem stromku točí A rodina si přeje jediné: být za rok zase spolu v té noci dlouhé, klidné, upřímné Zas rozvážeme stuhy na dárcích a splní se nám sny ty malé vánoční Z kostela zazní zvony půlnoční A možná, že i bílý sníh zas rozsype se po kopcích . . . Jen kdesi steskem pláče Meluzína Po dětech touží a zatím je sama ta opuštěná - ne vždy hodná máma (SM)     (Z BB: Křídou do sněhu. Kroměříž 2018. S. 12.)

  Nikdy neříkej nikdy I když se všichni otočili zády Když z vejce naděje se klube jestřáb zrady Dokud se nad tebou nezavřely ledy Ypsilon není konec abecedy     Neuvěř vlkům vyjícím na měsíc Edovým havranům to jejich NIKDY  VÍC (SM)     ( Z BB: Kapičky na skle. Výbor. Kroměříž 2015)

  To štěstí bylo černobílé  a vešlo se mi do dlaně Dostavilo se nahodile koukalo na mne oddaně   Co s tebou štěstí zarputilé nečekané a bezbranné? Leštím si zaslzené brýle to se mi hned tak nestane  Když už jsi tady zůstaň se mnou Pojď ustelu ti v peřinách a závistí i stěny zblednou při našich rozpustilých hrách Budu tě krmit hýčkat denně ty moje zatoulané štěně   (SM)   (Z BB: Sonety do dlaní a pod polštář. S.22.) Náhradní komentář, který přišel meilem: Děkuji také za zveřejnění svých básní. Jsem ráda, že se Tvým prostřednictvím mohu podělit o své již téměř zapomenuté verše.Svatka