JAKÁ BUDE DOBA BUDOUCÍ?
Stříbrná nit potoka se klikatí mezi obry skalisky, rozložitá ramena stromů objímají tichý svět. Ve zlatých korunách těchto velikánů se skrývají sladké nenarozené plody, čekající až přijde ten pravý čas, čas, který dělí ticho na několik sfér. Vzduchem voní parfém lesní víly, stála u zrodu Matky, z tmavých mračen déšť vyplakává špínu, jež byla usazena v atmosférických bublinách. Nedaleký potůček promlouvá kuňkáním rosniček, vyskakují si někdy příliš vysoko, aby políbily a požehnaly; jsou to malé šikulky. Než zapadne za obzor kotouč slunce, podobný kolu...