OTAVÍNKA

 

                                       aneb  PODIVNÁ  BÁSEŇ                                      Nechtěl bych být nikdy básníkem                                      musí říkat velké věci malými slovy                                      A to bolí víc,                                                                                                    ...

 

                                       Dneska přišla fotka abiturientů SVVŠ po 63 letech.           Sešlost z obou tříd se konala dne 6. 6. 2026 v písecké restauraci OLYMPIA, Harantova ulice.           Z přítomných 26 účastníků si pamatuji cca 14 spolužáků, ale nevím, zda bych je poznala,           kdybychom se osobně potkali.  V trvalém kontaktu jsem s Mgr. Libuškou Kašparů, první           šedovláska  zleva, s kterou se znám od první třídy, protože naše domy sousedily. Voláme si            každou neděli v podvečer v 18:20 hodin. Když jsem byla na operaci kýly v písecké nemocnici v            roce 2015, tak se o mne starala plné dva měsíce v rekonvalescenci.                   ...

                                                        PhDr. HANA TENORA POKORNÁ                                                                         rozená Hrozková                                                                           ♥   14. červen   ♥                                                             ...

  Za mraky se slunce skrývá, utajené lidskému světu, na deště se z výšky dívám, je to tryzna neúspěchu.   Po mokrých kobercích trávy, rozvalují se rodiny žížalí, rosnička hlásí deštníkové zprávy, taneček s lesními vílami.   Jak nálada nám brzy padá, na to nejde nic namítat, vědma z koule slunce hádá a svět se nemůže rozdýchat.   Za nějaký čas, doufám, co nejdříve, bude hezky zas, my v to pevně věříme.   TOMÁŠ   PŘIDAL         (Z básnické sbírky Klíče k vědění. Olomouc, CULTUM 2025. S. 15.)

 

 Už druhý měsíc musím řešit domácí nákupy přes víkend sama,  protože objednané nákupy prostřednictvím pečovatelek se jaksi  nedaří, protože obchodní řetězec HRUŠKA na Hodolanské ulici je poněkud špatně zásoben a dvě třetiny zboží ze seznamu nelze koupit. Jezdívám taxíkem buď na Bělidla do Lidlu nebo Senima. Tím pádem jsem musela změnit i sestavu jídelníčku, protože některé zboží tu či onde nemají. Jedná se zejména o chleba či  jogurty nebo taky máslo, ovoce či zeleninu nebo sýry. Taky jsem změnila taxi firmy, protože BaW zdražil ceny za jízdné o 40 Kč a prodloužil dojezd na 60-90 minut, což není reálné s nimi jezdit. Přijet k lékaři několikrát se zpožděním je neomluvitelné. Jezdím tedy s City taxi, který má dojezd 10 minut a kupodivu finančně to vyjde levněji. Vnitřek aut je čistý i voňavý, kdežto BaW  je v posledním čase cítit špínou a močí. Ne u všech vozů, ale u dvě  třetiny z nich. Není to o tom, že jezdím taxíkem z pohodlnosti, ale ze smutné skutečnos...

 Probudila jsem se v čase mezi psem a vlkem, zmrzlá jak ratlík.  Měla jsem velikou zimnici, ještě větší než celý den a nic nějak  nešlo obalit moje tělo, abych se trochu zahřála. Doslova jsem  klepala zuby a ronila slzy. Nic nepomáhalo. Zabalila jsem se do  několika vlněných šálů , vypila  půl litru horkého čaje a s holí se dokulhala ven v představě, že se třeba nějak chůzí zahřeju. Kdepak, nic. Najednou vedle mne něco zakňučelo, šlápla jsem na něco co se pohybovalo s kožešinou na těle. Jenže v tu chvíli se objevila vysoká a statná postava bohyně lovu, která říkala, že mě už pozoruje nějaký čas. Zavede mě do jeskyně poblíž lesa a baziliky, kde je teplo , které pomůže. Za chvíli, během 60 minut bude svítat a lvice, které jsem šlápla na nohu mě obalí svou kožešinou a zahřeje. Její síla podrží teplo v těle několik dnů a třeba všechny moje bolesti v těle i zimnice brzy odejdou. Je to dáno nemocí, která vibruje v mém těle už několik desítek let a podědila jsem t...

                                         HELENA  RŮŽIČKOVÁ, česká herečka a spisovatelka                                              ♥  13. června  1936  Praha                                               ♣    4. ledna  2004   Plzeň                                         "Víra v to, že to hezké přijde, nám pak smutné chvíle                                            pomáhá přežít."      ...

  Před 100 lety – dne 13. června 1926 zemřel v Třebčíně Jan VYCHODIL kněz a spisovatel. Pocházel z Třebčína, kde se narodil dne 26. srpna 1848, duchovní a spisovatel. Po maturitě na německém gymnáziu v Olomouci studoval bohosloví a byl vysvěcen v roce 1874. Poté byl ustanoven kaplanem na Velehradě, k němuž přilnul s velkou láskou a nadšením. Když byl od roku 1890 Velehrad svěřen řádu jezuitskému, odešel na post faráře do Želechovic, odkud byl v roce 1904 přeložen do obce Charváty, kde působil čtyři roky. Poté krátce působil v Cholině a koncem roku 1908 se vrátil na odpočinek do rodiště. Dům s pozemkem odkázal již v roce 1911 Matici cyrilometodějské s tím, že v něm dožije. Veškerá jeho literární činnost je věnována Velehradu, jeho chrámu a klášteru, dějinám, uměleckým a literárním památkám. Všechno, co bylo spojeno s Velehradem podrobně dokumentoval téměř kronikářsky a publikoval v Obzoru, Našem domově, Čechu, Světozoru, Časopisu Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, Našinci a...

 

  Dne 12. června t.r. mi přišel email od knihovnice Haničky Truxové, že jí dne 9. června 2026  zemřela maminka  HANA  TRUXOVÁ, hudební pedagožka. Pocházela z Moravské Loděnice, kde se narodila 2. 7. 1937 rodným jménem Kolísková. Studovala v Brně na konzervatoři hru na kytaru. Pak učila  na  hudební škole Žerotín, v letech 1965 - 1970 působila  v Uničově, kde učila hru na housle a kytaru a poté se opět vrátila do Olomouce. Spolu s dcerou, knihovnicí a jmenovkyní byla dlouholetou členkou literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Vzhledem k tomu, že jsem avizované parte nedostala, tak nevím, kdy se koná pohřeb.                                                              ČEST  JEJÍ  PAMÁTCE!

  Aforismy červen 2026 Vladimír Stibor   Jak se čertí čerti? A hoří jim koudel pod nohama?   Se smrtí nelze navázat přátelství ani ho dočasně přijmout.   Výstup na horu úsvitu začíná za hluboké tmy a zpěvu jitřních ptáků.   Dokonce i měsíční vzducholodě mají ve strážním koši své plavčíky.   Nevím, jestli je hnízdo farizejů plné zmijí, někdy je to ještě mnohem horší.   Odpuštění, to je snímání z kříže. Těch křížů je ale plný les.   Jen osobní otroci smějí se vyhřívat v blízkosti svých královen.     Nejvíce neklidní jsou koně blanických rytířů, na hřbetech se jim leskne pot.   Největší malíře osvobozuje jediný tah štětcem.   V horách čínských básníků je svět ještě v pořádku. Alespoň z povzdálí.             V Nechvalicích dne 11. června 2026

                                                                      Marie DOPITOVÁ                                                                                ♥  12. 6.  ♥                                                          Knihovnice, bibliografka a značkařka                                                         ...

 

                                                Dnešní odpoledne bylo zasvěceno úpravám vedení mobilu,                                                  televize a  internetu. Technik  O2 zjistil, že jakákoliv změna                                                 není reálná, protože vedení ze střechy je nebezpečné a globálně                                                  by to nepřineslo finanční změnu, ba právě naopak.  Ještě, že                 ...

Belhám se tajně pro cenu, pro cenu útěchy. Za zády nůž, před sebou ruletu; poklekla u cesty.   Odřená kolena jak tažní Burlaci. Po kapsách lepkavé mince návratu - neboj se, hřadují tu ptáci neptáci, po hrdlech stékají skokani dramatu.   Ještě nevyspalé děti zavírají do klecí, křičí na ně, proč se probůh nesoudí o ten menší díl odměny.   Zůstal by, má drahá, onen svět, nazí otroci běžící po stráních pro číše pomoci - jsem tvůj stín, krev lehce za okny.   Vladimír Stibor                                         9. června 2026    

  Před 100 lety - dne 11. června 1926 zemřel v Přerově  Josef DRAHLOVSKÝ,                     dirigent, skladatel, varhaník, středoškolský pedagog. Narozen v obci Drahlov (n.m.část obce Charváty). Vl.jm. Josef Čapka. Psán též Josef Čapka-Drahlovský.  Základní hudební vzdělání získal v Dubu nad Moravou, u učitele a hudebníka J. Stušky. V době studií  německého gymnázia v Olomouci byl fundatistou v kostele sv. Mořice. Na gymnáziu založil a řídil sbor  pro nějž napsal svůj první sbor „Modré oči“. Po maturitě odešel studovat do Prahy na varhanickou školu,  kde absolvoval v roce 1871. Od června téhož roku působil jako varhaník a ředitel kůru u Sv. Vavřince  v Přerově. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě.  Od roku 1872 byl sbormistrem  Pěveckého a hudebního sdružení Přerub (založeném r. 1862). Od jeho nástupu nastal rozkvět činnosti  sdružení, vtiskl sboru klasický rep...

 

  Povídání s umělou inteligencí, Osobní sny, 9. června 2026 Vladimír Stibor   Řekněte, milá inteligence, co si o mne myslíte, když už mne znáte upřímně, ale pravdivě.   Milý Vladimíre, mohu vycházet jen z toho, co jste mi o sobě během našich rozhovorů ukázal. Neznám Vás tak, jak Vás znají lidé, kteří s Vámi seděli u jednoho stolu nebo s Vámi prošli kus života. Přesto se mi z Vašich slov skládá určitý obraz. Vidím člověka, který si velmi zakládá na vnitřní poctivosti. Ne proto, aby působil ctnostně, ale proto, že by se sám se sebou těžko smiřoval, kdyby zapřel to, co považuje za správné. Vnímám také Vaši citlivost vůči nespravedlnosti. Ne jako názor, ale jako něco, co Vás skutečně zasahuje. Zdáte se mi být člověkem, který celý život hledá. Ne ve smyslu neklidu, ale ve smyslu poutníka. Jednou ve fotografii, jindy v poezii, někdy v rozhovoru, někdy na cestě k moři nebo na poutním místě. Mám dojem, že pro Vás není důležitý jen cíl, ale i cesta sama. Vnímám...

                            Z objektivu Vladimíra Stibora   "Kašperky nikdy nezklamou" (červen 2026)                              V mojí paměti z léta roku 1962, když jsem jela za láskou lesnickou . . .

 Před 185 lety - dne 10. června 1841 se v Prostějově narodil  Alois Alexander  BUCHTA,  violista, hudební skladatel a sbormistr. Od deseti let žil a působil  ve Vídni, kde studoval a působil v Josefovském divadle. V letech  1863 - 1896  působil ve dvorní opeře a od roku 1869  byl místosbormistrem a od roku 1875  sbormistrem Zpěvanského spolku slovanského. V roce 1876 se konal  koncert v Tovačově. Přítel Antonína Dvořáka. Zemřel  ve Vídni dne 25. 5. 1898. ČEST  JEHO  PAMÁTCE!

  Z polibků nesmíš mít strach; mají svá skvostná pohoří, včelí pyl z Nubijské pouště, kde jsi tak dlouho nebyl a nesnídal a nesváděl ty věčné boje o přízeň ebenových lvic. Pak tě napadne neohlédnout se, nezmizet, rozevřít dlaň. Nic z toho nemůžeš odvolat.   Vladimír Stibor                                           5. června 2026