DVĚ RŮŽE

 

Na konci světa není nic,

na konci postávají trubači;

z vnitřních ran odplavuje hnis,

trny agáve, náplasti na oči.

 

Je to čas, kdy na operační sál

nepustí tu drsnou děvku s kosou;

zakřičí Nechoď ještě dál,

odlož zbraň a nohou ještě bosou

 

překroč most nad náhlým údolím smrti;

v řečišti plují ryby, dávno mrtví kati,

co se, ach bože, jednou provždy přežili.

 

Nenajdeš po nich palčivou tmu v jezerní slati,

ani knoflík na blůzce obtočený režnou nití.

Růže na rtech, ach my blázni, jsme si vysnili.

 

Vladimír Stibor                                           17. června 2026