OTAVÍNKA

 Na dnešní den ve 12:20 jsem byla domluvena s básnířkou Libou Matysíkovou                      na osobní setkání v kavárně MOMENTO. Těšila jsem se jak malá holka. Jenže                       v 10 hodin přestala fungovat elektřina. Plno žen nervózně vybíhalo na chodbu                      a zjišťovalo, co se děje. Tam bylo blikající světýlko zelenavé barvy a jeden měl                      pračku v pohybu, jiný byl najednou bez rozkoukané televize a já celá smutná, že                      budu muset zůstat doma, protože výtahy nejezdí a já 22 schodů s chodítkem                      neslezu. Jak podat zprávu paní Matysíkové, když telefonní číslo mám v počítači?...

    Nemám ráda, když někdo něco slíbí a pak skutek utek. Zrovna dnes jsem měla pocit, že se všecko spiklo v můj neprospěch. A to jsem se domnívala, že když je v datu šťastná sedmička, tedy 25. března, že vše dopadne jak má. Dva lidi slíbili, že zavolají a domluvíme se, co dál. Bohužel se nestalo. Nic se neděje, jen čekáte a přemýšlíte o nesmrtelnosti brouka Pytlíka a taky si děláte starosti, zda se něco nestalo. A to máte k dispozici mobil a počítač .   Psychicky vás to deptá, ač voláte na všechny strany, kolem dokola je jen ticho. Příliš to bolí, ale kolem není nikoho, kdo by se ozval a pomohl. Ještě, že byl večer na ČT 1 "Donutil v Lucerně". Trochu mi to zvedlo náladu a velice důrazně jsem si uvědomila, že se nesmím na nikoho spoléhat a řešit bolístky duše i těla sama. A to jsem ještě ke všemu měla pád jako hrom.  Když už nemohu splnit, to co jsem slíbil, tak je aspoň slušnost zavolat a říci " hele nejde to dnes!" nemohu bude to jindy nebo si to udělej sama. Nejho...