OTAVÍNKA

Desátý měsíc v roce je ŘÍJEN a má 31 dnů. Z toho jsem byla venku jen 23 krát. Nekonala jsem vycházky do přírody, ale převážně jen k lékaři, do obchodu a pod. Celkem jsem ušla 60 000 m čili 60 km.

Čtyři dny už vylehávám a převážně spím a léčím si tak nějaké viry, které se u mne ubytovaly. Čuchám, čuchám rýmovník a spím. Nechodím na počítač, nedívám se na televizi a ani nikam nevolám. Horečka už trochu pominula. Protože jsem měla taky odhlášené obědy, tak teprve dneska jsem měla dušeného pstruha a jinak jen piji, abych měla co vypotit. Jsem pacient, který nesmí brát plno léků a tak je to mnohdy složité. Sluníčko mne dnes láká na procházku, ale zároveň se bojím, abych to nepřehnala.

Změna letního času na zimní a státní svátek k tomu - je téměř karambol. Navštívila mne asi virová infekce, rýma, kašel, bolení hlavy a malátnost. Protože jsem si 20.10. koupila jízdenky na cestu do Prahy, kde jsem si měla zítra užívat setkání básníků, recitátorů a umělců v Malostranské besedě, bylo žádoucí jízdenky stornovat. Jenže změna času zavinila technické problémy na vlakovém nádraží i v tramvajové dopravě. Všude je napsáno, že mají vše t.č. nefunkční anebo pokladny či jiná okénka mimo provoz. Podle všeho to vypadá, že mi propadne 170,-Kč. V noci jsem se potila, hekala a měřila. Zřejmě mi to někdo nepřál. Celkem jsem ušla 2 000 m v hustém dešti.

V pondělí 29. 10. 2018 se koná úžasný večer. V Praze v Malostranské besedě v 19 hodin. Moc jsem se těšila, ale zcela zbytečně. Místo výletu do Prahy položím se do postele a budu se potit, smrkat, kašlat a smutnit. Vy, kteří jste poblíž nenechte si ujít setkání s českými básníky, recitátory a umělci nad krásnou knihou.

V dnešní noci jsem měla kruté bolesti a tak asi bude pršet. Jsem na vodu velmi citlivá. A tak jsem brzy, hned jak se rozednilo vyrazila do Hrušky, kde byl hrozný nával. Asi proto, že zítra mají zavřeno. Chodím s historickou holí, ještě po tchyni. Je nevzhledná, ale nedá se nic dělat. Bez opory nemohu chodit. To se mi chce padat a ztrácím stabilitu. Šla jsem zkratkou, protože kolem půl osmé začalo mrholit.Ušla jsem celkem 1 400 m.

Brzy ráno, krátce po sedmé hodině jsem šla nakoupit do Hrušky. A tam jsem se dozvěděla, že včerejší zavření bylo zapřičiněno opravou počítače a ne zlodějnou, jak tvrdili kolemjdoucí. Nakoupila jsem vše potřebné a přes trávníky jsem odešla domů. Celkem jsem ušla 1 500 m. Cestou tam i zpět pršelo.

Dnešní den, kdy mají svátek domácí mazlíčci - 25. října, což je na dnešním dnu jediné - hezké a opravdu milé, staly se skutečnosti špatné a šokující. Po obědě jsem šla nakupovat do Hrušky. Ale děs běs. Bylo zavřeno a na dveřích byla veliká cedule Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ ZAVŘENO Od kolemjdoucích jsem se dozvěděla, že prodejna byla v noci opět vykradena. A tak jsem šla na tramvaj a odjela na nádraží. Tomu jsem se měla vyhnout, protože v trafice mi byla ukradena skládací hůl. Když jsem si z peněženky vybírala drobné, tak jsem si hůl pověsila na půlt, ale někdo si ji odnesl, protože tam najednou nebyla. Pak jsem půl hodiny čekala na nízkopodlažní tramvaj, ale té vypnuly proud a tak jsme čekali dalších 30 minut než nás zapojí. Na Hodolanské a na přechodu mne málem přejelo auto. Nějak nevidělo, že jede na červenou. Jen tak tak jsem uskočila. Ale byla tam policejní hlídka a tak hned zakročila a řidič, který spěchal dostal pokutu. Celkem jsem ušla pěšky 3000 m.

Právě přibyl nový přírůstek v sovím království. Ochránkyně počítače Odpoledne přišel MÁG a přinesl dárek k narozeninám. Na mém počítači přistála ochránkyně PC a u PC telefon pro ODORIK.

Na dnešní den dopoledne jsem měla objednané jablečné řezy u Elviska. Jenže pršelo a byl hrozný vítr a tak jsem čekala až bude přívětivěji. Stalo se tak až po obědě. Cestou na tramvaj opět vozy odjely dříve než měly a tak jsem šla pěšky až na BUS nádraží. Odjela jsem na ulici U Bystřičky a pak pěšky k Elviskovi. Po vyzvednutí objednávky jsem se vracela k vlakovému nádraží. Zavítala jsem do Dobrůtek, kde jsem odevzdala 100 víček od pet lahví a odešla jsem pomalu na zastávku tramvaje. Celkem jsem ušla 3 000 m.

Těsně po obědě jsem se vypravila do COPY centra. Měla jsem tam objednané fotky a tisk některých článků blogu. Jenže tramvaj mi opět frnkla před nosem a tak nezbylo nic jiného než jít pěšky až k autobusovému nádraží, kde je lavička. Nevydržím patnáct minut stát a čekat. Volím tak raději chůzi. U nádraží přistoupily známé čtenářky, které jsem neviděla dvacet let. Tak jsme se zapovídaly, že jsem přejela. Celkem jsem ušla 3000 m .

Postavičky modrých skřítků se objevily poprvé v časopise komiksů dne 23. října 1958 . Namaloval je bruselský malíř Pierr Culliford, známý více pod jménem PEYO. V Československu se poprvé objevily o třicet let později až v roce 1988. Jejich název vznikl v ČSR podle šmolkově modré barvy.

♥ 23. 10. ♥ MILÁ EDITKO! K ŽIVOTNÍMU JUBILEU VÁM PŘEJI ZDRAVÍ, BEZBOLESTNÝ ČAS A HODNĚ POHODY!

Minulý týden mi volal Šafry, že se po neděli zastaví s chotí Haničkou a že mám objednat box 2 a jablečné řezy u Elviska. Zprvu přijeli na Příčnou a dostala jsem dvě DVD a tři rudé růže. Pak jsme se autem přesunuli na Masarykovu třídu a čekali na dobroty. Pořád bylo o čem povídat a bylo to ohromné odpoledne. Paní profesorka Hanička vykouzlila JEDINEČNÝ ÚSMĚV a já s Petříkem jsme byli rovněž vtaženi do fotoaparátu. Sto třicet minutek uteklo jako voda. Škoda jen, že to hezké, tak rychle utíká.

Včerejší dopoledne jsem vyrazila na tramvaj, ale opět jsem měla smůlu. Ujela mi těsně před nosem a tak jsem šla pěšky až k autobusovému nádraží. Pak jsem odjela až ke zdravotnímu domu Spea. Tam jsem se zdržela dvě hodiny. Pak moje kroky vedly do Copy centra, ale zakázka nebyla dosud hotová a tak mám přijít zítra. Pak jsem jela k vlakovému nádraží a odtud podchodem pěšky až domů. Ušla jsem celkem 6 500 m.

MILÁ OSLAVENKYNĚ ! HODNĚ ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ, LÁSKY, ABY SE TI NEDĚLALY VRÁSKY. TO TI PŘEJI K SVÁTKU NA VELKOU PAMÁTKU!

Tento svátek konaný dne 20. října nemá dlouhou historii. Před dvěma lety dala podnět myšlenka Dr. Billa Gallasghera, prezidenta WACS, celosvětové asociace, která sdružuje 100 členů států - kuchařů, též také z České republiky. Cílem je vzdávat hold nejlepším kuchařům, konat ochutnávky i akce spojené s přehlídkou gastronomie. Výnosy z těchto akcí se dávají charitě. 20. říjen byl určen na paměť dne založení sdružení kuchařů, které bylo založeno 20.10. 1928 v pařížské Sorboně. Dnes odpoledne jsem byla pozvána na delikatesní pokrm. Jedna naše sousedka z polské Volyně nás pozvala na vynikající krmě a to boršč. Více o svátku: https://akc.cz/akce-24/mezinarodni-den-kucharu-den-gastronomie- i

Dne 20. října se uctívá STŘEDOEVROPSKÝ DEN STROMŮ. více o stromech: http://stromroku.cz/ Cítím bratrskou sympatii ke stromům, stojícím osaměle v širé krajině. O. F. Babler (1901-1984) Člověk beze snů je jako strom bez kořenů. Otakar Matušek (1953) Člověk bez smíchu je jako strom bez květů. Osho (1931 - 1990)

Devatenáctý říjnový den jsem byla jak ubitá po masáži, že jsem téměř nemohla chodit. Nejdříve jsem byla u Lidunky předčítat V. kapitolu knihy o australském lékaři, který léčil domorodce ve východní Africe. V 16 hodin na ní zazvonila paní Maruška majitelka zmíněné knihy a " vytáhla" nás na procházku. Tři seniorky o holi a berlích šly a obdivovaly kytičky a okrasné keříky v zahradách. Naše cesta vedla z Příčné, přes Purkyňovu, Šafaříkovu a Řezníčkovu - do Příčné z druhého konce. Děvčata tam mají cíl. Chodí se dívat na rozestavěný barák a kontrolují, jak stavba pokračuje. Já to zase vnímám jako dům u zlatého deště, který rozkvétá každoročně jako první. Celkem jsme ušly 1000 m. Cestou jsme si otrhaly bobulky z jalovce na Purkyňové ulici, které když dáte na horký vařič nebo topení, nádherně provoní byt.

JAN ŠEVĆÍK (20. 5. 1936 - 19.10.2013 ) Ve vzpomínkách si udělejte občas úklid. Vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte radostné zážitky své minulosti. Anatole France Kdyby nebylo vzpomínek, člověk by nevěřil, že byl někdy šťasten. Božena Němcová Jeden by tomu nevěřil, že už je to pět let, co odešel na cestu poslední můj drahoušek.

Osmnáctý říjnový den jsem byla objednána na Plicní kliniku. Jenže ráno lilo jako z konve a já musela objednat taxíka, protože jinak bych došla na tramvajovou zastávku promoklá na kost a pak třeba i onemocněla a to jsem nemohla riskovat. Když jsem to před domem zjistila, vrátila jsem se do bytu a objednala taxíka. Byla jsem v pořadí druhá. Po rentgenu, spirometrii a vyšetření jsem se přemístila na autobusovou zastávku číslo 42 a z konečné se tramvají dostala až na ulici U Bystřičky, kde jsem měla domluvenou masáž. Před 11 hodinou jsem měla schůzku u Elviska a poté jsem se přemístila domů. Pěšky jsem ušla 1 600 m. Jenže doma jsem zjistila, že musím opět nastartovat svoje unavené nohy a vypravit se do obchodu Hruška. Chyběly čistící prostředky jako Cif a Nanokrém. Tím jsem ušla rovněž 1 600 m, tedy celkem 3 200 m.

HELENA KORTÁNOVÁ ♥ 18. ŘÍJNA ♥ MILÁ OSLAVENKYNĚ HELENKO! HODNĚ ŠTĚSTÍ, PEVNÉ ZDRAVÍ, AŤ TĚ VŠECHNO STÁLE BAVÍ. ŠŤASTNÝ ÚSMĚV NA TVÁŘI, DENNĚ AŤ SE ROZZÁŘÍ !

" KONVERZACÍ ROZUMÍ ŽENA UMĚNÍ NEPUSTIT DRUHÉHO KE SLOVU." ALFRED POLGAR rakouský spisovatel ( 17.10.1873 - 24.4.1955)

Na dnes jsem musela jít na vyšetření krve a dalších tělních tekutin. Ráno jsem čekala na tramvaj asi osm minut a pak jsem dokulhala do zdravotního domu SPEA. Ráno jsem byla poněkud líná a tak jsem šla ven až kolem deváté ráno. V čekárně už nebylo tolik narváno a tak jsem byla venku za půl hodiny včetně odběru. Službu měla sestra Janička, která jako jediná v našem městě píchá na první dobrou. Asi má tajnou smlouvu s onou žílou. Vždy se tomu obě zasmějeme. Pak jsem šla ještě asi 300 m k zastávce u Mořice a na Hodolanské přehopsala koleje k vietnamskému obchodu a do Slaměnky, která už zářila novotou. Nové pulty, podlaha i strop byly bílé a taky se jim podařilo vyšetřit místečko na krájení uzenin a sýrů. Ráno jsem ušla celkem 2 700 m.

"BÁSNÍK není podoba, jméno, místo na zemi, to není soukromí, v kterém se odehrává jeho život, ale zápas slova, které útočí na nedobytné pevnosti, aby je učinilo dobytnými." PETR MUSÍLEK ♥ 17. 10. ♥

Úterý projasněné sluníčkem jsem opět začala delší trasou, protože tramvaj mi ujela těsně před nosem a tak nezbylo nic jiného než jít další zastávku pěšky, protože u busového nádraží je lavička. Ušla jsem tedy 1 200 m. Navštívila jsem vědeckou knihovnu, kde jsem měla odloženu knihu a při cestě zpět jsem jela nejbližším číslem, abych nemusela dvacet minut čekat na zastávce. Tam jsme měli možnost uvidět ochotnou řidičku tramvaje jak ochotně pomáhala vystoupit handikované paní. To se nevidí tak často a tak to mnohdy zaujme. Z nádraží jsem jela nízkopodlažním vozem a pak šla pěšky. Celkem jsem tak ušla 3 000 m.

Skříň po babičce má odér vůně babiččiných svršků jako dnes ji vidím elegantní, jemná energická dáma osobnost, jež byla lidmi milována Byla vždy v rodině hlavní vůdčí síla byla v tom nevinně vstřícná, nenásilná Tahala bezděky za nitky osudů kde mohla, pomohla chápavý úsměv, pozorně naslouchá mírně, nenásilně k úsilí ponouká Libuše Matysíková

Dne 15. října má svátek TEREZA . Jmenovala se tak i maminka mojí maminky a také já mám toto jméno v rodném listě. Na babičku velmi vzpomínám každý rok, protože jsem k ní ráda jezdívala v létě na prázdniny. Do dneška přemýšlím, jak uhlídala najednou tolik dětí. Vždycky se nás sjelo přes deset děcek. Jako obvykle mi ujela tramvaj těsně před nosem a tak jsem šla pěšky od Mačáků až po autobusové nádraží a pak jsem jela busem směrem na Svatý Kopeček. Vystupuje se na Špici. Kolem poledne jsem měla domluvenou schůzku s nevěstou v restauraci SENIMO. Místo ve 12 hodin přišla pacientka z vojenské nemocnice až ve 13:30 hodin. Bylo tam moc lidí, ale není divu, v pondělí to tak je. Byla ještě snědá od moře, ale asi to nebude tak jednoduché. Po 14 hodině za ní přišly kolegyňky za práce a taky dva šéfové a já se raději odkulhala domů. Určitě si budou vědět, co říci,když ona jako mistrová je přes měsíc doma. Cestou domů jsem se zastavila v pekařství na nádraží a pak počkala na nízkopodlažní tramvaj. ...

DNES NECHOĎ, LÁSKO ač bych chtěla uctívat chci dnes vzácný klid měsíční svit padá na anděla na zdi ho drží zlatá nit políbit mě smíš snad zítra až z jitra po noční se vrátíš zpátky jak ovečka se vrací za jehňátky jež sama jsou a osiřelá dnes nechoď , lásko zahradními vrátky dnes večer půjdu do kostela... Jarmila Maršálová Básnířka a výtvarnice, autorka mandal vystavovala v Mirovicích na Písecku, v Příbrami a taky zavítá na Olomoucko.