Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem vyznání

ŽDICHYNCOVO VYZNÁNÍ MĚSTU PÍSEK PŘIŠLO E MAILEM

Obrázek
  Dobrý den, paní Otavinko, dovoluji si Vás oslovit Vaším literárním pseudonymem, který jste si před lety vybrala a jemuž zůstáváte věrná. Nedivím se Vašim empatickým Píseckým oblázkům, studovala jste v Písku. Město s nejstarším kamenným mostem  v Čechách, ležící na řece Otavě, je městem, které má duši. Otava plyne jako čas a když spočinu u šumného Šrámkova splavu a měsíc se usmívá nad řekou, moje biologické hodiny se zastaví, a stávám se účastníkem hledání ztraceného času. Křižuji město tam a sem, až se pojednou ocitám na spojnici časů minulých. Znovu přijel do Písku Jan Neruda navštívit Adolfa Heyduka a vydávají se městským parkem k restauraci U Reinerů. Z hotelu Dvořáček jim jde v ústrety pizzicato mezinárodní houslové školy Otakara  Ševčíka.  Student Mikoláš Aleš kreslí  u  strýce Tomáše Famfuleho v domě v Ningrově ulici  první skici , předlohu pro pozdější písecká sgrafita. Karel Klostermann se cestou z Vídně znovu ...

ČTVRTEK 14. PROSINEC

Obrázek
A JE  TO  ZAS  ON ... PÍSEK Za noci se leskl v hladině měsíc nebo i hvězdy a jen tak tak, že nepřišly tančit víly. Za zimy ledaři se sekerami formovali  kvádry ledu odvážené potom do pivovaru. Na některých místech,  třeba pod starým mostem jsme bruslili. Šlajfky se přišroubovaly na  botu s pevnější podrážkou a hurá jezdilo se. V malé boudičce býval  dokonce k dostání za nepatrný peníz čaj. Se setměním, řádně promrzlí,  jsme utíkali do teplého domova.   Řeka dovede vítat, osvěžit, dovede také život zmařit. I tato dramata v ohybu  pod ostrovem proběhla. Ale především je dárkyní života, bez vody umírá příroda  i člověk. Nedivím se naším předkům, těm před několika tisíci lety, že se rozhodli  usadit právě u Otavy. Jistě ne jen proto, že byla zlatonosná. Jestliže je některý hlas  nepřehlédnutelný a překrásný, pak je to hymnus zpívaný touto naší řekou, naší Otavou.   JIŘÍ  PILKA (193...

STŘEDA 13. PROSINCE

Obrázek
 O VZTAHU K  PÍSKU  mohla bych psát do alelůja, ale abych Vás úplně nezahltila   sdělím alespoň následující. Toto město opravdu nad jiné miluji,  láskou fyzickou a vůbec si neumím představit život jinde, v jiné   končině. Moje děti se mi proto vysmívají, že nehnu zadkem a že  je komické, jak se mi stýská ocitnu-li se byť jen na pár dnů na  jiném místě, třeba o dovolené. Inu, je to tak a nestydím se za to,  naopak…Jsem donekonečna dojímána až k slzám krásou zákoutí rozličných zejména v historickém centru města. Mám ale ráda i okolní krajinu, je pro mne cenné vnímat svoje rodiště, svůj domov ve všech jeho proměnách, které prodělal od dob, kdy jsem město počala vnímat. Mám Písek za „svůj“ nenahraditelný a jediný kout,  v němž cítím bezpečí a tu nejmírumilovnější atmosféru pro žití se  všemi polohami a odstíny. IVA  PETROVÁ * 1963 Písek restaurátorka, výtvarnice, autorka půvabné básnické sbírky  V rakv...

ÚTERÝ - 5. PROSINCE

Obrázek
                                                                  PÍSEK  LITERÁRNÍ "Musím napsat, že Písek je krásné město, zvláště domácím závidím kamenný most a večerní posezení v některé z kavárniček, když se nábřeží noří do tmy, lampy rozžínají a člověka napadají inspirativní myšlenky pro literární tvorbu. Ani se nedivím, že tu Fráňa Šrámek napsal svoje díla (Stříbrný vítr, Měsíc nad řekou), že se tu natrvalo usadil Adolf Heyduk (navštívil jsem jeho dům, dnešní muzeum), že město učarovalo dalším, ať již rodákům či těm, kteří zde prožili svá studentská léta."                  ...

SOBOTA - 2. PROSINCE

Obrázek
                                                                PÍSECKÉ  VÁNOCE  1940                                                   "Pod ledem ztichl šepot Otavy a jezu hlas,                                                    který básníkům zpívá do snů. Čaroděj mráz            ...

JAK BYCH TI VYZNAL LÁSKU

Obrázek
      Klekl bych si před tebou, hlavu ti zabořil do klína; nazval bych tě volavkou, co ve mně křičí, usíná.   A také bych měl v úctě tvé údolí, koláčky tam nahoře a k snídani, zábradlí na nočním mostě, kde jsme se poznali.   Pak bych se ti podíval do očí, vzal za ruce a pádil do smrčí, kam obloha již nikdy nemůže   poslat své vyslance a náhončí. Něžně se zhoupne tma, zabrečí; přijde-li bouře, vezmeš si mě za muže.   Vladimír Stibor                                                  28. srpna 2023