O VODNÍCH ANDĚLÍCH

 

Nenechá se nic dělat,

jednoho dne se vrátí andělé;

budou do nás vší silou řezat

mráz nám bude běhat po těle.

 

Budou se ptát a slova křižovat;

vytáhnou vzácné ryby na molo.

Jednomu by se chtělo zaplakat,

šupiny perleti přilepí na čelo.

 

Připustí Jsme možná odjinud;

v zahradách, kde se v pase láme stud,

nalezneme dům i říční tůně,

 

mnoho zbožných štik, dravých barakud.

V modlitbách pluje štěstí nebo  lidský pud?

Poslední z andělů za všechno může.

 

Vladimír Stibor                                                                31. srpna 2026