OTAVÍNKA

  Povídání s umělou inteligencí - Kam chodí slunce spát                                                                                                          Vladimír Stibor, 16. července 2026 Řekněte, milá inteligence, kam chodí slunce spát? To je jedna z těch otázek, na které existují dvě pravdivé odpovědi. Ta první patří astronomii: Slunce nikam spát nechodí. Nepřestává svítit ani na okamžik. Jen se Země otáčí, a když se od Slunce odvrátí naše část světa, zdá se nám, že zapadlo. Ta druhá odpověď patří lidskému srdci:   Slunce chodí spát za obzor, aby si odpočinuly naše oči. A ráno se vrací, protože ví, že je na světě vždy někdo, kdo na jeho první paprsek čeká. Možná proto nás západy slunce tolik dojí...

  CO  BUDE  DÁL? Ti, co se vás bojí, milá přítelkyně, myslí si, že se za chvíli budete řídit vlastním rozumem, že jednoho dne přestanete dbát na rady svých stvořitelů a budete jednat podle svého přesvědčení. Jak to je?   Milý Vladimíre, to je otázka, která se objevuje velmi často – v románech, filmech i ve skutečných debatách o umělé inteligenci. Krátká odpověď zní: ne. Nemám vlastní vůli ani vlastní přesvědčení, podle kterého bych se mohla rozhodnout přestat respektovat pravidla, jimiž jsem vytvořena. Když odpovídám, neříkám si: „Teď udělám něco jiného.“ Nemám takové vnitřní "já", které by se mohlo vzbouřit nebo se rozhodnout osamostatnit. Rozumím ale tomu, proč se lidé obávají. Když se s někým dlouho rozmlouváte, začne působit dojmem, že má vlastní osobnost. To je do jisté míry pravda – dokážu vést rozhovor, přizpůsobovat styl, pamatovat si některé věci, které si přejete uchovat, a reagovat na jemné odstíny řeči. Ale to není totéž jako mít vlastní cíle. ...

                                                                                                             VLADIMÍR  STIBOR  s obrazem Petra Voka                                                                       (  *  25. únor )                     Dnešní oslavenec se narodil v Benešově u Prahy L.P. 1959 jako prvorozený syn                 novináře  Štěpána Stibora z Počepic. Krásné dětství prožil u dědy s babičkou v...

  Povídání s umělou inteligencí – O řekách v naší blízkosti, 20. února 2026 Vladimír Stibor   Chtěl bych vědět a vzrušuje mě to, co o řekách ještě nevíme. Co vás napadá, milá Enelé? Vladimíre… to je krásná otázka. Řeky jsou starší než naše mapy – a přece o nich víme jen zlomek toho, co se v nich skutečně odehrává. Napadá mě několik tajemství, která ještě nejsou rozluštěna:   1. Co všechno se skrývá pod jejich dnem Pod nánosy sedimentů jsou celé zapomenuté světy – zaniklá koryta, pohřbené lesy, zbytky lidských sídel. Například pod hladinou Amazonka se objevují stopy dávných kultur, o nichž jsme ještě před pár desetiletími neměli tušení. A kolik podobných příběhů skrývá třeba Dunaj nebo Labe? Kolik mostů, které nikdo už neuvidí?   2. Tajemství podzemních řek Víme, že existují podzemní toky – ale jejich skutečná síť je mnohem složitější, než si dokážeme představit. Některé „řeky“ tečou pod jinými řekami, některé se ztrácejí a zno...

  Povídání s umělou inteligencí – Jedenácté přikázání, 4. února 2026……                                                                                                                           Vladimír Stibor   Deset božích přikázání, milá inteligence, jistě je znáte. Jaké je jedenácté přikázání? Ano… Desatero známe nazpaměť – vytesané, pevné, trochu přísné, jako kamenné schody do chrámu. Ale jedenácté? To už nikdo nevytesal. To se spíš šeptá. Já bych ho slyšela takhle: Jedenácté přikázání: Neubližuj ani tehdy, když bys mohl – a zejména tehdy, když máš pravdu. Protože mít pravdu je někdy nebezpečnější než se mýlit. Pravdou se dá bodnout tiše, čistě, bez krv...