OTAVÍNKA

  O světlech a trochu o lásce   Už mi zbývají jen nasvícené noční ranveje; světlušky v obilí, tlusté klasy, proč bych nepřiznal, mezi nimiž kraluje koukol a námel.   II Už mi zbývají   červená světla   mizející v dálce a zabydlující se na konci tunelů. Ve skále tma, cintorín termitů vedle Popradského jezera.   III Už mi zbývají do noci žhnoucí uhlíky - a to je také oslňující zář. Pak v ambitech se prohání listí, na spodní straně zpravidla ulpívají kapky vody. Potřeš-li jimi oči, prohlédneš.   IV Už mi zbývají jen zakázaná světla. Nedáš-li si říct a prosíš-li do omrzení mezihvězdnou hmotu, zkolabuje beznaděj. Rozdáš jména snům, vzpamatují se sluneční chloupky na tvém zadečku.   Vladimír Stibor                           15. října 2025