O SVĚTLECH

 

O světlech a trochu o lásce

 

Už mi zbývají

jen nasvícené noční ranveje;

světlušky v obilí,

tlusté klasy,

proč bych nepřiznal,

mezi nimiž kraluje koukol a námel.

 

II

Už mi zbývají

 červená světla

 mizející v dálce

a zabydlující se na konci tunelů.

Ve skále tma,

cintorín termitů

vedle Popradského jezera.

 

III

Už mi zbývají

do noci žhnoucí uhlíky -

a to je také oslňující zář.

Pak v ambitech

se prohání listí,

na spodní straně zpravidla ulpívají

kapky vody.

Potřeš-li jimi oči,

prohlédneš.

 

IV

Už mi zbývají

jen zakázaná světla.

Nedáš-li si říct

a prosíš-li do omrzení mezihvězdnou hmotu,

zkolabuje beznaděj.

Rozdáš jména snům,

vzpamatují se sluneční chloupky

na tvém zadečku.

 

Vladimír Stibor                          15. října 2025