ORIENTÁLNÍ CHVILKA

 (během níž dojde k nepředvídatelné smrti).

 Kouřil jsem hvězdný dým

 s pubertálními japonskými

tanečnicemi bez nohou

a nádechu polevit peklu

v sobě a v jejich šelmích očích.

Jak se rozjasňovalo v modři hvězd,

v našich zatoulaných touhách

zhmotňovaly se oživlé Múzy,

přenášející na umělce aspekt hrůzy.

Bál jsem se pohlédnout

do tváří oněch  orientálních šelem,

které zároveň, v šeru,

nabíraly podob těch nejkrásnějších

a nejpřitažlivějších Japonek.

Japonek plazících se

jako zmije k mému srdci,

stále tepajícímu & živému,

stejně jako byl můj nenadálý strach ...

Beznohé krásky

s rytmem v těle

vinuly se kolem mého trupu

a tolikrát, kolik bych opravdu chtěl,

jen kdyby to nebyl jed,

mne políbily

& vysály ze mne život,

podobně jako když

básníkovi dojde veškerá inspirace.

Inspirace byla moje energie,

vlévající se do mého těla,

a v těle mi kolovala taková krev,

bez které nemohu být živ!

Nemohu být živ,

kdybych nebyl básníkem

a člověkem jak je každý

uvnitř své smrti...

Nevědomí  převzalo vládu

nad přítomným životem.

Světe, nediv se!

       TOMÁŠ  PŘIDAL