OČI POSLEDNÍ LÁSKY

Oči se již nevrátí;

můžeš je ale požádat

o dlaně se slanou vodou

v jiné dimenzi.

Můžeš, ale nemusíš

jít a plahočit se od čerta k ďáblu;

můžeš oči z alabastru

naučit slzy profesionálně utírat

do lemu hedvábné košile.

Drobné nitě promění v šerpu

pevně staženou kolem tvých boků.

III

A oči samotné

jak v symbióze tmy

budou plýtvat symboly;

na rty nanesou jahodový džem,

trny ostružin,

dotknout se tvých stehen.

Stezkou krutých vin

šli všichni před námi.

Zakazuji si na tvé oči myslet,

na úsměv vzducholodí na molu,

na dlažbu Kampy,

na taneční kreace

mých i tvých jeptišek.

Prý si nás dají k večeři

na oltářích Vesuvu.

Pak půjdu k dřevěné zpovědnici,

budu hledat a posléze vyškrabávat do zdí

poslední rty Publia Ovídia Nasa.

Nevím, jestli mi to přinese uklidnění

nebo novou cestu do vyhnanství.

Necháš mě trpět

ještě jednou znovu?

Vladimír Stibor 10. října 2025

OTAVÍNKA